Pražané ve stavovském povstání

Jak s námi hrát?

• zvolíte pro první polovinu hry postavu, v jejíž stopách půjdete asi 2 hodiny ulicemi Prahy
• k postavě si stáhněte PDF s úkoly, můžete využít i svůj mobilní telefon
• můžete si stáhnout i sešit s doplňujícími informacemi
• postupujte podle čísel - od 1 do 14 (i s bonusy 1-16)
• pečlivě si přečtěte úkoly a řešení si zapisujte
• na závěr sestavte závěrečné poselství
• text závěrečného poselství s datem dokončení hry pošlete e-mailem na adresu: pleskotova@muzeumprahy.cz
• ozveme se Vám s domluvou o vyzvednutí malého dárku
• jste-li ve skupině, můžete se rozdělit na 2 menší části, každá část vyrazí jinudy, ale vaše cesty se zase spojí a hru dokončíte spolu

Úvod ke hře Pražané ve stavovském povstání

9. července 1609 podepsal Rudolf II. památný Majestát náboženské svobody, v němž povolil, aby "strana pod jednou tak i pod obojí, [...] náboženství své beze všech překážek [...] vykonávati mohli". Tento Majestát byl ve své době jedinečný, jinak na území Říše platilo od roku 1547 pravidlo "koho vláda, toho víra", které vlastně pro poddané nepřipouštělo svobodu svědomí.
Je ovšem hned třeba podotknout, že ačkoliv Majestát zajišťoval svobodu svědomí všem bez rozdílu, svoboda kultu (stavba kostelů, pohřbívání nebo návštěva bohoslužby) byla povolena jen na královských statcích, jinak byla pouze výsadou stavů (páni, rytíři, královská města). Poddaní se v otázkách kultu museli přizpůsobit své vrchnosti.

Zjistěte, jaký byl život obyvatel Pražských měst krátce před II. stavovským povstáním, během něj a po jeho potlačení. Vydejte se s námi po stopách dvou obyvatel královského Starého Města pražského!

Oba byli měšťané, mohli tedy využívat veškerá městská práva a svobodně vyznávat i praktikovat svoji víru. Přesto soužití obyvatel Pražských měst různého vyznání nebylo jednoduché.

 Medailony Adama a Kryštofa

Sklenář Adam

Adam byl měšťanem Starého Města, to znamená, že mu ve městě patřil dům a kromě toho byl možná i majitelem zahrady nebo vinice za městskými hradbami. Mohl volit zástupce do městské rady. Mohl být také zvolen.

Adam sám sebe považoval tak trochu za umělce - samostatný cech sklenářů byl na Starém Městě založen až roku 1613, do té doby byli malíři a sklenáři v jednom cechu. Kromě výroby oken z plochých okenních tabulek vyráběl také vitráže-výplně oken z malých barvených nebo malovaných sklíček zasazených v olovu. Zakázek měl hodně.

Jako katolík byl mezi měšťany v menšině, ale s nástupem Habsburků na český trůn (r. 1526) pozice katolíků ve městech posilovala. Adam se nemohl, a ani nesměl, oblékat stejně honosně jako šlechta, ale přesto jeho oblečení vykazovalo prvky španělské renesanční módy: okruží kolem krku, vycpaný kabátec, nabírané kalhoty, cylindrový klobouk a na klobouku „šmuk" (tj. ozdoba).

Mydlář Kryštof

Kryštof nevyráběl jen mýdlo, ale také lojové nebo voskové svíce. Řemeslo, kterému se věnoval, nebylo příliš prestižní - při výrobě mýdla a zpracování loje vznikal nevábný zápach, na druhou stranu byly Kryštofovy výrobky nezbytné pro každou domácnost. Obchody šly Kryštofovi dobře, z občasných posměšků si nic nedělal. Jako člen Jednoty bratrské měl rezervovaný vztah ke všemu „z tohoto světa". Své názory na lidskou marnivost dával najevo i svým střízlivým oblečením. Jeho šaty byly tmavě hnědé nebo černé barvy, nebyly na nich žádné ozdoby a rozhodně nebyly přiléhavé. Jediným „módním výstřelkem" bylo okruží kolem krku.

Ačkoliv byl staroměstským měšťanem, nijak se aktivně neúčastnil chodu městské správy - do městských rad byli tehdy potvrzováni především k panovníkovi loajální staroutrakvisté (kališníci) a katolíci. Kryštof byl však velmi aktivní v církevních záležitostech Jednoty.

 Máte vybráno? Pusťte se do hry!

Sklenář Adam ve stavovském povstání
Mydlář Kryštof ve stavovském povstání

Chcete vědět víc o zastaveních sklenáře Adama?
Chcete vědět víc o zastaveních mydláře Kryštofa?