Výzdoba pražského orloje ve sbírkách MMP

V dnešní době je autentická výzdoba celé řady pražských památek nahrazena restaurátorskými kopiemi a originální umělecká díla jsou uložena v různých sbírkových institucích. Nejinak je tomu u pražského orloje – původní polychromované dřevořezby z jeho sochařské výzdoby jsou dnes uloženy ve sbírkách Muzea města Prahy. Polychromované dřevo není pro umístění v exteriéru příliš vhodný materiál, kvůli vystavení povětrnostním podmínkám relativně rychle degraduje a i kopie musejí být pravidelně vyměňovány.

Alegorická postava (tzv. Marnivec) z výzdoby pražského orloje, dřevo, zbytky polychromie, MMP H 035 354.

Sochy se do sbírek nedostaly současně – jako první byla již ve 30. letech 20. století z orloje sejmuta socha tzv. Marnivce a nahrazena kopií, která později spolu se sousední sochou alegorie Lakoty podlehla zkáze při ničivém požáru Staroměstské radnice 8. května 1945. Ostatní sochy naštěstí zkáze unikly a později byly také přesunuty do muzejních depozitářů. Nejnovějším a patrně již posledním přírůstkem do tohoto sochařského souboru je torzo mužské hlavy, které původně tvořilo součást alegorické sochy Lakomce. Po požáru radnice a poničení orloje v roce 1945 bylo zachráněno neznámým účastníkem květnových událostí a v roce 2016 bylo do muzea získáno ze soukromé sbírky.

Fragment hlavy alegorické postavy (tzv. Lakomce) z výzdoby pražského orloje, dřevo, zbytky polychromie, MMP H 293 367.

Řezbářská výzdoba orloje pochází nejspíše z doby kolem roku 1659, kdy došlo k jedné z jeho mnoha oprav, a je připisována některému z následovníků Jana Jiřího Bendla, významného sochaře raného baroka. Nejkvalitnějším zástupcem z celého sochařského souboru je alegorická socha, tradičně označovaná jako Marnivec. V případě dalších postav je pravděpodobné, že jsou mladšími kopiemi barokních originálů, které byly poškozeny povětrností. Jako datum vzniku mladších kopií (nebo přeřezání či dílčích úprav originálů) přichází v úvahu rok 1790, kdy probíhala další větší oprava pražského orloje a ze kdy existují záznamy o opravách soch řezbářem Antonínem Schumannem.

Fotografie Staroměstské radnice s poškozeným orlojem po požáru v květnu 1945, MMP H 046 576.

Význam jednotlivých soch i celku výzdoby není zcela jistý. Sochy archanděla Michaela a alegorie Smrti, která odpočítává přesýpacími hodinami pozemský čas, zastupují ve výzdobě prvek memento mori, upozorňující člověka na pomíjivost pozemského života. Ostatní sochy bývají interpretovány jako zjednodušený alegorický cyklus Ctností a Neřestí v kombinaci s alegorií Svobodných umění, toto určení ovšem stále zůstává v rovině hypotézy. Dnešní pomocné názvy jednotlivých soch vycházejí z ahistorických úprav jejich atributů sochařem Vojtěchem Suchardou v první polovině 20. století.

Alegorická postava (tzv. Hvězdář) z výzdoby pražského orloje, dřevo, polychromie, MMP H 055 671; Alegorická postava (tzv. Kronikář) z výzdoby pražského orloje, dřevo, polychromie, MMP H 055 669; Alegorická postava (tzv. Filozof) z výzdoby pražského orloje, dřevo, polychromie, MMP H 055 670.

Archanděl Michael z výzdoby pražského orloje, dřevo, polychromie, MMP H 055 668; Alegorie Smrti z výzdoby pražského orloje, dřevo, polychromie, MMP H 055 682; Alegorická postava (tzv. Turek) z výzdoby pražského orloje, dřevo, polychromie, MMP H 055 683.

Text a výběr sbírkových předmětů: Mgr. Matěj Pospíšil