Únor 1948 v Praze

Šest dní, které rozhodly o republice

 

 

Takto výstižně charakterizuje poslední kolo mocenského boje v Československu na sklonku února 1948 jeden z titulků propagačních plakátů výtvarníka Jiřího Kodejše, odkazující k 25. výročí tzv. Vítězného února. Ten představuje jeden z významných momentů československých dějin, který předznamenal jejich průběh v celé druhé polovině 20. století. Okolnosti vyvolání tohoto státního převratu v Československu je nutné chápat v kontextu poválečných politických změn, k nimž došlo v důsledku zapojení Československa do sféry vlivu tehdejšího Sovětského svazu a při enormním nárůstu členské základny Komunistické strany Československa. Populistický program, podpořený společenskými agitacemi a prosovětským poválečným patosem, přinesl první úspěch již ve volbách do národních výborů v květnu 1946, když komunisté získali největší zastoupení v nově zvolených místních národních výborech (komunisté – 108 členů, národní socialisté – 92, sociální demokraté – 89, lidovci – 54, bez stranické příslušnosti – 23).

O rok později dosáhli komunisté postavení nejsilnější strany v Praze, když ve volbách do Národního shromáždění získali 36% hlasů. S pokračujícím růstem počtu členů KSČ v Praze (v březnu 1947 dosáhl počtu 140 000) byl posilován i jejich vliv ve strukturách pražských průmyslových podniků a ve vedení ozbrojených a policejních složek, které se staly hlavním prostředkem mocenského boje ve vztahu k nekomunistickým stranám. Do veřejného povědomí tak vstoupila např. Krčmaňská aféra, tedy neúspěšný pokus o atentát na tři ministry (Petra Zenkla, Jana Masaryka a Prokopa Drtinu) 10. září 1947. Jeho nezávislé vyšetřování, iniciované ministrem spravedlnosti Prokopem Drtinou, sice prokázalo spojitost s činností komunistů na sekretariátu KSČ v Olomouci, nicméně tehdejší ministr vnitra Václav Nosek vyvíjel snahu vyšetřování zastavit.

Tato a další politicky motivované kauzy (např. Mostecká aféra) přivedly ministra Noska dne 12. února 1948 k vydání tajného rozkazu k odvolání posledních osmi nekomunistických velitelů Sborů národní bezpečnosti v Praze a jejich nahrazení komunisty. Když Nosek neuposlechl výzvy nekomunistických ministrů k zrušení příkazu, rozhodli se představitelé národně socialistické strany, strany lidové a strany demokratické bojkotovat vládní jednání plánované na 17. února a ohlásit předsedovi vlády zamýšlenou demisi, pokud nebude projednána zpráva o zneužívání bezpečnostních složek komunisty. Oporou se jim v tomto postupu měl stát prezident Edvard Beneš, který mohl jmenovat úřednickou vládu, vypsat předčasné volby nebo demisi odmítnout. Předseda vlády Klement Gottwald mezitím informuje prezidenta o plánu nekomunistických ministrů založit úřednickou vládu, což Beneš v tuto chvíli odmítá a trvá na stávajícím složení vlády.

Den první – 20. února

Na pátek 20. února je v dopoledních hodinách v plánu schůze vlády, které se však účastní jen komunisté a sociální demokraté. Ministři ostatních parlamentních stran se sice na jednání ve Strakově akademii dostavili, ovšem na místo účasti na schůzi podali předsedovi vlády Klementu Gottwaldovi prostřednictvím ministra Petra Zenkla žádost o projednání vládního usnesení z 13. února. Gottwald ve své pohotové odpovědi odkazuje Zenklovu skupinu na ministra Václava Noska, který by měl v této věci podat vysvětlení. Na další zprávu již Gottwald nereaguje. Přítomní nekomunističtí ministři tří stran se dohodnou na společném postupu při podání demise, k níž je telefonicky vyzván i ministr zahraničí Jan Masaryk. Ten ji však odmítá, stejně jako ministři za sociální demokracii. V poledne oznamuje ministr Zenkl rozhodnutí ministrů tří stran podat demisi prezidentu republiky. Na odpolední schůzi komunistů Klement Gottwald deklaruje jasný cíl: přijmout demisi všech ministrů a využít vládní krizi k rozhodujícímu střetnutí a definitivnímu převzetí moci ve státě. Do chodu jsou uvedeny akční výbory Národní fronty, které se měly stát jedním nástrojů nastolení mocenského monopolu komunistů. Pro Prahu vyhlašuje ministr Nosek pohotovost 2000 příslušníků SNB. Podle historika Karla Kaplana mělo být v následujících pěti dnech pozatýkáno 460 osob, vesměs okresních funkcionářů z nekomunistických stran. V dalších dnech je prezident Beneš postaven před těžké dilema: klást odpor komunistickému převratu a riskovat ozbrojenou intervenci sovětského vojska, nebo se podílet na převzetí moci komunisty v duchu protiústavního puče...

 

Dopis Klementa Gottwalda Petru Zenklovi, kterým předseda vlády odpovídá na ministrův dopis a zve jej na schůzi vlády. Reprodukce textu, 20. 2.1948. MMP H 198.576; Reprodukce dokumentu demise ministrů Petra Zenkla, Huberta Ripky, Jaroslava Stránského a Prokopa Drtiny adresovaná prezidentu Edvardu Benešovi. Reprodukce textu, 20. 2. 1948. MMP H 198 577.

Den druhý – 21. února

V sobotu 21. února se na popud komunistů sešla na pražském Staroměstském náměstí masová demonstrace, na které jako hlavní řečník vystoupil Klement Gottwald na balkoně paláce Kinských, aby přítomné seznámil s programem strany a se způsobem řešení vládní krize. Projev byl vysílán rozhlasem a stal se výzvou pro podobné akce v jiných městech. Tohoto dne je Ústředním výborem KSČ dán pokyn ke zřizování ozbrojených složek Dělnických (později přejmenovaných na Lidových) milicí, které se téhož dne začínají objevovat v ulicích. Pražský hrad přijímá od rána množství telegramů a rezolucí závodů požadujících potvrzení demise ministrů.

Titulní stránka Rudého práva ze dne 21. února 1948. Zpráva o stanovisku KSČ k vládní krizi a výzva k manifestaci na Staroměstském náměstí, MMP HNS 000.099/061.

 

Zaměstnanci podniku Aero Letňany odcházejí v dopoledních hodinách na manifestaci na Staroměstském náměstí, kde promluvil předseda vlády Klement Gottwald. 21. února 1948, MMP H 198.578; Vybrané momentky průvodů směřujících na Staroměstské náměstí. 21. února 1948, MMP H 044.098/010 a H 200.247/003.

 

Na balkon paláce Kinských přichází předseda vlády Klement Gottwald s komunistickými ministry a přizvanými hosty, MMP H 200 247-006; Masy lidí na Staroměstském náměstí během projevu Klementa Gottwalda. 21. února 1948, H 085 794.

Pohled na balkon paláce Kinských při manifestaci na Staroměstském náměstí. 21. února 1948, MMP H 085 824; Masy lidí na Staroměstském náměstí během projevu Klementa Gottwalda, 21. února 1948, MMP H 044 098/012.

 

Původní, neretušovaný snímek projevu Klementa Gottwalda na manifestaci na Staroměstském náměstí 21. února 1948. Za ním zleva: ministr zahraničních věcí Vlado Clementis a fotograf Karel Hájek, MMP H 085 795; Klement Gottwald při projevu 21. února 1948 na Staroměstském náměstí; foto ČTK. Na snímku je vyretušována dvojice osob stojících za Klementem Gottwaldem (fotograf Karel Hájek a ministr zahraničních věcí Vlado Clementis, který byl 3. prosince 1952 popraven. Když byl Clementis o 10 let později rehabilitován, původní snímek byl opět povolen a retušovaný snímek zakázán.), MMP H 085 778.

Den třetí – 22. února

V neděli 22. února se hlavní dějiště přesouvá do Průmyslového paláce, kde probíhá komunisty koordinovaný sjezd závodních rad a odborových skupin ROH, který vyslovuje Gottwaldovi důvěru. Při příležitosti tohoto setkání je na úterý 24. února domluvena generální stávka. Na sjezdu se mimo jiné jedná o nutnosti pokračovat v procesu znárodňování podniků. Na základě smyšlené zprávy o plánovaném puči je pozatýkáno několik opozičních politiků. Lidové milice v Praze obsazují veřejně exponovaná místa a strategické budovy, včetně rozhlasu. Ze Sovětského svazu přichází zprávy o jednoznačné podpoře kroků KSČ, o čemž vychází následující den zpráva i v československém tisku.

Klement Gottwald promlouvá na celostátním sjezdu závodních rad v Průmyslovém paláci. 22. února 1948. MMP H 044 098/017; Antonín Zápotocký při svém projevu na celostátním sjezdu závodních rad v Průmyslovém paláci. 22. února 1948, MMP H 044 098/016.

Sjezd závodních rad v Průmyslovém paláci v Praze. Sněm se vyjadřuje k vnitropolitické situaci. Záběr na hlavní tribunu při projevu Antonína Zápotockého, poslance a předsedy Ústřední rady odborů. 22. února 1948, MMP HNS 000 263/060.

 

 

Momentky z celostátního sjezdu závodních rad v Průmyslovém paláci. 22. února 1948, MMP H 044 098/018.

Dělníci jsou informováni o usnesení celostátního sjezdu závodních rad. Pohled na shromáždění zaměstnanců národního podniku Tatra Smíchov, MMP HNS 000 264/060; Aktuální politické dění a jeho ohlas v Rudém právu. 23. února 1948, MMP HNS 000 921/061.

Den čtvrtý – 23. února

V pondělí 23. února pokračují domovní prohlídky a zatýkání některých nekomunistických politiků. V ranních hodinách obkličují příslušníci SNB sekretariát Národně socialistické strany v budově nakladatelství Melantrich na Václavském náměstí. Místní personál je vyzván, aby opustil svá pracoviště. Do veřejného prostoru jsou vysílány zprávy o protistátních aktivitách nekomunistických politiků, za všechny uveďme jeden retrospektivní komentář z knihy Vítězný únor ve fotografii z roku 1949: „Zatímco v sekretariátech a bytech nepřátel republiky byl nalézán protistátní materiál a zbraně, utvořil se z poctivých zástupců všech stran Ústřední akční výbor Národní fronty." Pozatýkáni jsou představitelé justice, kteří se podíleli na vyšetřování Krčmaňského případu a Mostecké aféry. V 11:00 proběhne schůzka mezi Gottwaldem a Benešem, na níž prezident apeluje, aby byla zachována původní Národní fronta. Marně. V 16:00 se prezident schází s ministry národně socialistické strany, aby je ujistil, že komunistickému tlaku neustoupí. Od 19:00 se v Obecním domě koná shromáždění národně socialistických vysokoškoláků, které na 20. hodinu svolává průvod čítající více než 10 000 osob, aby se vydal k Hradu a podpořil prezidenta Beneše.

 

Razie v budově sekretariátu Národně socialistické strany na Náměstí Republiky, MMP H 044 098/019 – výřez; Schůze Ústředního akčního výboru Národní fronty. 23. února 1948, MMP H 044 098/019 – výřez.

Den pátý – 24. února

Represe ze strany pokračují už i vůči lidovcům. Prezident je pod pohrůžkou zatčení ministrů v demisi vyzýván k přijetí demise vlády. Ve 12 hodin začíná jednohodinová generální stávka, organizovaná odboráři a závodními radami pod patronací KSČ. Centrem Prahy prochází průvod tvořený desítkami tisíc dělníků na podporu Klementa Gottwalda. U sociálních demokratů vrcholí spor mezi členy kvůli názorovým neshodám ve věci podpory komunistického převratu. Nakonec je sekretariát a posléze i Lidový dům obsazen komunisty a strana pod tlakem přijímá účast na budoucí vládě.

Dělníci vysočanského podniku ČKD během probíhající generální stávky 24. února 1948, MMP H 198 580 a MMP H 198 579.

 

Titulní stránka Rudého práva ze dne 25. února 1948. Informace o konání celorepublikové generální stávce předchozí den, MMP HNS 000 102/061; Václavské náměstí v poledne 24. února 1948. Z důvodu nástupu generální stávky je na hodinu zastavena doprava, MMP H 119 546.

Průvod dělníků prochází Václavským náměstím. 24. února 1948, MMP H 044 098/029; Soubor agitačních fotografií prezentujících Dělnické (později Lidové) milice a oddíly Sboru národní bezpečnosti, MMP H 044 098/029.

Den šestý – 25. února

Ve středu 25. února probíhá poslední den vládní krize. U prezidenta Beneše se postupně vystřídají zástupci národních socialistů a komunistů. Během schůzky s Klementem Gottwaldem, Antonínem Zápotockým a Václavem Noskem je prezidentu předložena listina nové vlády. Beneš jim potvrzuje, že ještě tento den učiní rozhodnutí. Od ranních hodin probíhá v Praze na Václavském náměstí masová demonstrace, které se účastní přes 100 000 lidí. Má charakter výstražného hlasu lidu pro případ, že by prezident váhal s podporou komunistů. Prezident Beneš se poté svěřuje Janu Masarykovi, kancléři Smutnému a svému lékaři, že demisi ministrů přijme. Na otevřený postup vůči komunistům už je podle něj pozdě, navíc vyjadřuje obavy z dalšího chaosu a represí. V 16:30 proběhne další, tentokrát kratší schůzka mezi Benešem a Gottwaldem. Prezident přijímá demisi ministrů a doplňuje vládu podle Gottwaldova návrhu. Na situaci už nic nemění ani další pochod vysokoškolských studentů na hrad, proti kterému zasahují jednotky SNB a Lidových milicí. Klement Gottwald odchází oznámit výsledek jednání s prezidentem nejdříve vedení KSČ a poté se přesouvá na Václavské náměstí, kde je bouřlivě přivítán masou nadšeného lidu.

Jednání o navržené demisi nekomunistických ministrů u kulatého stolu v prezidentově kanceláři na Pražském hradu. Zleva: Edvard Beneš, Antonín Zápotocký, Klement Gottwald, Václav Nosek, MMP H 240 247; Předseda vlády Klement Gottwald a prezident Edvard Beneš po podpisu demise nekomunistických ministrů, MMP H 200 247/021.

Prezident Edvard Beneš podepisuje demisi odstupujících nekomunistických ministrů, MMP HNS 000 304/00d.

Kopie dokumentu s návrhem na složení nové Gottwaldovy vlády, MMP HNS 000 895/061 a HNS 000 896/061 a MMP HNS 000 899/061.

Rudé právo z 26. února 1948. Titulní strana se jmenným seznamem členů nové vlády, MMP HNS 000 103/061; Předseda vlády Klement Gottwald společně s generálním tajemníkem KSČ Rudolfem Slánským přijíždí automobilem k davu na Václavském náměstí, MMP H 044 098/034.

Dav čekající na příjezd předsedy vlády Klementa Gottwalda z jednání s prezidentem republiky. 25. února 1948, MMP H 044 098/034; Improvizovaná tribuna na korbě nákladního vozidla přistavěného na Václavském náměstí, MMP H 044 098/031.

Předseda vlády Klement Gottwald oznamuje veřejnosti, že prezident Edvard Beneš přijal demisi nekomunistických prezidentů. 25 února 1948, MMP H 198 751; Předseda vlády Klement Gottwald za přítomnosti svých spolustraníků seznamuje přítomné se závěry svého setkání s prezidentem Edvardem Benešem, MMP H 044 098/035.

 

Ministr Václav Kopecký promlouvá k davu na Václavském náměstí. 25. února 1948, MMP H 044 098/032; Zdeněk Nejedlý zdraví lid na Václavském náměstí. 25. února 1948, MMP H 044 098/033.

 

Koláž snímků z večerní přehlídky Lidových milicí na Václavském náměstí. 25. února 1948, MMP H 044 098/037 a /038; Pohled na manifestující dav na Václavském náměstí v průběhu večera 25. února 1948, MMP H 198 584.

Epilog

Další události po rozhodujícím šestidenní na sebe nenechaly dlouho čekat. 27. února proběhlo u prezidenta republiky přijetí slibu nových členů vlády. 11. března, tedy den po nevyjasněném úmrtí Jana Masaryka, je ve svém novém složení potvrzena nová komunistická vláda. 9. května byla přijata nová ústava, v níž byla zakotvena lidově demokratická republika jako nové státní zřízení. Poté proběhly 30. května volby do Národního shromáždění, do nichž bylo možné volit jen kandidáty Národní fronty, jež byla pod úplnou kontrolou KSČ. Vrcholu ve své dosavadní politické kariéře dosáhl Klement Gottwald, když 2. června ze zdravotních důvodů odstoupil Edvard Beneš z postu prezidenta. O dvanáct dní později byl jeho nástupcem zvolen nikdo jiný než dosavadní předseda vlády Klement Gottwald.

Členové nově složené Gottwaldovy vlády skládají slib u prezidenta E. Beneše. 27. února 1948, MMP H 198 585/001.

Dvoustrana z knihy: Vilém Kún - Vítězný únor ve fotografii, Praha 1949.

Vítězný únor jako předmět dobové propagandy v období 1948–1988

Propagační plakát vydaný pří příležitosti 6. výročí Vítězného února (1948–1954), MMP H 200 100/010; Plakát k 25. výročí Vítězného února (1948–1973) s použitím fotomontáže z projevu Klementa Gottwalda na Staroměstském náměstí v Praze 21. února 1948. Autor Fr. Kraus. Vydala Svoboda pro ÚV KSČ, 1973. Tisk SG 2, MMP H 088 949.

Plakát k 25. výročí Vítězného února (1948–1973). Autor K. Kroupa. Vydala Svoboda pro MK ČSR, 1973. Tisk VČT 01, Pardubice, MMP H 088 939; Jan Čumpelík, Na Úsvitu únorového dne. Reprodukce obrazu z roku 1950 pro potřeby propagačního materiálu při příležitosti 25. výročí Vítězného února (1948–1973), MMP H 091 120.

Plakát k 25. výročí února (1948–1973) s heslem Střežit a rozvíjet revoluční odkaz února, budovat a upevňovat socialistickou vlast. Vydala Svoboda pro ÚRO, 1973. Autor J. Figer, MMP H 088 937; Plakát k 25. výročí Vítězného února (1948–1973). Šest dní, které rozhodly o republice. Autor J. Kodejš. Vydala Svoboda pro n.p. Kniha, 1973. Tisk SG 2, MMP H 088 944.

Plakát k 25. výročí února (1948–1973) s citátem z projevu Klementa Gottwalda (text na rudém poli). Autor P. Matoušek. Vydala Svoboda pro MK ČSR, 1973. Tisk VČT 01, Pardubice, MMP H 088 942.

Plakát k 25. výročí Vítězného února (1948–1973) s citátem z projevu Kl. Gottwalda (text na bílém poli). Autor P. Matoušek. Vydala Svoboda pro MK ČSR, 1973. Tisk VČT 01, Pardubice, MMP H 088 943/001.

Plakát k 25. výročí Vítězného února (1948–1973), MMP H 088 949/006; Plakát k 25. výročí Vítězného února (1948–1973). Autor: Vl. Hájek, MMP H 091 120/008.

 

Plakát k 25. výročí Vítězného února (1948–1973). Propagace činnosti Lidových milicí. Heslo: Lidové milice – pevná stráž socialismu. Autor: J. Sádlo, MMP H 091 120/014; Plakát k 25. výročí Vítězného února (1948–1973). Autor: V. Šťastný, MMP H 091 120/015.

 

Plakát k 25. výročí Vítězného února (1948–1973). Autor J. Lidral. Vydala Svoboda pro ÚV NF ČSSR. Tisk SG 2, MMP H 088 946; Plakát k 25. výročí Vítězného února (1948–1973). Propagace činnosti Lidových milicí. Heslo: Lidové milice – pevná stráž socialismu. Autor: Z. Filip, MMP H 091 120/011.

Plakát k 25. výročí Vítězného února (1948–1973). Agitační slogany o pracující inteligenci, MMP H 091 120/017; Plakát k 25. výročí Vítězného února (1948–1973). Agitační slogany o šťastné mládeži, MMP H 091 120/018.

Plakát k 29. výročí Vítězného února (1948–1977). Autor: J. Lidral. Vydal ÚV NF ČSSR ve Svobodě, Praha 1977. Tisk VČT 01; Plakát k 30. výročí Vítězného února vydaný pří příležitosti XV. sjezdu KSČ. Autor: J. Procházka, 1978. Tisk VČT 10 Pardubice, MMP H 118 544.

 

Plakát k 27. výročí Vítězného února (1975), MMP H 103 168/001; Reprodukce obrazu Viléma Nowaka Únor 1948, olej na plátně. Národní galerie v Praze. Vydal Odeon, nakl. krásné literatury a umění v Praze v roce 1978 při příležitosti 30. výročí Vítězného února. Tisk Severografia Děčín, MMP H 117 165/001.

 

Plakát Únor 1948. Kupředu zpátky ni krok! Ze souboru politických plakátů 1945-1948 vydaného ÚV KSČ a Muzeem Kl. Gottwalda v r. 1978. Tisk Severografia Děčín, autor A. Zábranský, původní vydavatel ÚAF NF, MMP H 118 061; Plakát k 36. výročí Vítězného února (1948–1984). Autor: J. Lidral. Vydalo Oddělení propagandy a agitace ÚV KSČ, tisk VČT 10 Pardubice, 1984, MMP H 129 672.

 

Plakát Únor 1948–1978. Vydán k 30. výročí Vítězného února, slogan: Pracovními úspěchy zdravíme 30. výročí Vítězného února! 1978, MMP H 204 229; Plakát k 38. výročí Vítězného února (1948–1986). Autor: F. Kraus, vyd. MV KSČ v nakl. Svoboda, tisk Stráž 101 Plzeň, MMP H 129 670.

Plakát s titulem Jsme hrdí na Únor 1948. Nesign. nedatováno (80. léta 20. stol.), MMP H 118 543.

 

Plakát k 33. výročí Vítězného února (1948–1981). Vydal MK ČSR v nakl. Svoboda, leden 1981. Autor J. Chadima. Tisk MTZ 30, MMP H 204 229; Plakát k 40. výročí Vítězného února (1948–1988). Autor P. Šejd, vyd. MV KSČ v nakl. Svoboda, tisk Mír 3 Praha, MMP H 139 028.

Plakát k 34. výročí Vítězného února 1948. Autor: K. Míšek. Vydalo MK ČSR v nakl. Svoboda. Tisk MTZ 30, MMP H 118 497; Plakát k 40. výročí Vítězného února (1948–1988) s nápisem V čele s KSČ za socialismus a mír. Autor: R. Werner, vyd. Oddělení propagandy a agitace ÚV KSČ, tisk JČT 1, MMP H 139 151.