Těšnovské nádraží / Třicet let od demolice, sto čtyřicet let od otevření

V květnu roku 1875 začalo v Praze fungovat nové nádraží. Nechala je vystavět významná železniční společnost Rakouská severozápadní dráha, která o dva roky dříve propojila svou rozsáhlou síť železničních tratí s Prahou. Novorenesanční budova navržená architektem Karlem Schlimpem v podobě vskutku velkorysé, byla roku 1876 v časopise Světozor výstižně charakterizována: „Vůbec jest budova stavbou velkolepou, k účelům svým dobře příhodnou a slouží Praze k nemalé okrase". Vznosnou architekturou vynikala zejména ústřední část nádražní budovy, jejíž průčelí bylo pojato jako klasický vítězný oblouk se čtyřmi sloupy, na nichž byly umístěny sochy znázorňující obchod, vědu, průmysl a hospodářství. V nejvyšší části se nacházelo sousoší zobrazující průmysl a rolnictví, nad nimž se vypínala Austrie jako jejich ochránkyně. Stejně honosně byly pojaty i vnitřní prostory odbavovací dvorany, což opět dokládá časopis Světozor: „Vůkol jsou znaky hlavnějších stanic dráhy severozápadní, a sice hned nad vchodem znak Prahy a Vídně, po obou stranách Znojma, Jihlavy, Německého Brodu, Kutné Hory, Kolína, Litoměřic, Ústí nad Labem, Děčína, Trutnova, Hostinného, Mladé Boleslavi, Jičína, Králové Hradce, Chlumce, Nymburka a Lysé. U znaků měst českých jsou nápisy české, u německých německé, jen města Lysou a Nymburk anektovali pro němectví a napsali tam nápisy po Německu. Znaky jsou vkusně malovány. Dále nalézá se ve vestibule veliká mapa zemí rakouských a německých a zemí pohraničných. Čekárna pro I. a II. třídu jest zařízena velmi elegantně; sedadla jsou potažena zeleným aksamitem, stoly jsou mramorové. Na stropě nalézají se skvostné arabesky. Také restaurace a čekárny III. a IV. třídy jsou slušně zařízeny" (Světozor, rok 1876, č. 44, s. 591).

Nádraží sloužilo primárně osobní dopravě, pro nákladní dopravu bylo již dříve zřízeno nádraží na blízkém Rohanském ostrově. Od roku 1919 neslo název Denisovo, podle francouzské historika a politika, odborníka na slovanství, který významně podporoval vznik samostatného Československa. V době nacistické okupace bylo nádraží přejmenováno na Vltavské a po únoru 1948 na Praha-Těšnov. Roku 1972 zde byl ukončen provoz osobní dopravy, kvůli výstavbě Severojižní magistrály došlo ke zbourání severního křídla budovy a 16. března 1985 k odstřelení zbývajících částí budovy ‒ bez ohledu na jejich architektonickou hodnotu a zajímavé možnosti využití.

Denisovo nádraží

Praha-Těšnov

Nádraží Praha-Těšnov v tvorbě Jiřího Boudy

Zánik a demolice

Posledním dnem provozu těšnovského nádraží byl 1. červenec 1972. V souvislosti s koncepcí přestavby pražského železničního uzlu i budování nového velkokapacitního silničního tahu centrem města nebyla nádraží dopřána další budoucnost a celý prostor Těšnova se během 70. let a 80. let 20. století výrazně proměnil. Vedle zrušení provozu nádraží došlo i ke zrušení železniční trati Praha-Těšnov – Praha-Libeň-dolní nádraží – Praha-Vysočany. Nádražní budova bez cestujících byla před rokem 1975 ubourána o severní křídlo, které se nacházelo přímo v trase nově stavěné Severojižní magistrály. Torzo budovy (centrální dvorana a jižní část) nadále chátralo, sloužilo jako zázemí stavby a když i tento účel přestal být aktuální, došlo 16. března 1985 k demolici odstřelením. Návrhy na využití budovy pro potřeby vysokých škol či kulturních institucí byly oslyšeny a přednost dostalo politické rozhodnutí v podobě samoúčelného srovnání se zemí. Cenná sochařská výzdoba (i některé další součásti vybavení budovy) se staly součástí sbírek Muzea hlavního města Prahy. Vyplnění dosud nezastavěného prostoru je předmětem více či méně perspektivních architektonicko-urbanistických návrhů.