Příběh smíchovské porcelánky 1. část
Praha a její předměstí bývala v minulosti významnou industriální oblastí. Mnohé se ale změnilo. Koho by dnes například napadlo, že v místech za smíchovským nádražím stávala velká sklárna a přímo v centru Smíchova poblíž křižovatky Anděl, kromě dýmících a hlučících strojíren a rozlehlých kartounek, dokonce porcelánka? Fungovala tam v období od roku 1841 do 1894, tedy přes půlstoletí.
Talíř s motivem Karlova mostu a hradčanského panoramatu, po 1868, glazovaný, malovaný, zlacený porcelán, p. 22 cm, vyrobeno ve smíchovské porcelánce, značka výrobce Prag, sbírka MMP, inv. číslo H 033 572
Talíř s motivem Staroměstské mostecké věže, po 1868, glazovaný, malovaný, zlacený porcelán, p. 22 cm, vyrobeno ve smíchovské porcelánce, značka výrobce Prag, sbírka MMP, inv. číslo H 033 573
Kolekce pražského porcelánu tvoří v Muzeu města Prahy jeden ze kmenových sbírkových fondů. První předměty tohoto druhu začaly do muzea přicházet již v jeho počátcích, sbírka se významně rozrostla také cílevědomými nákupy z pražských aukčních síní za první republiky. Stalo se tak například v roce 1919, kdy se v aukční síní Rudolfa Weinerta odehrála značně sledovaná aukce českého porcelánu. Ta obsahovala mimo jiné asi 660 kusů figurek, z toho 188 pražských, z nichž 170 koupil pražský magistrát právě pro městské muzeum. Sbírka se rozšiřovala i v následujících desetiletích systematickým vyhledáváním a výkupem z pražských obchodů se starožitnostmi. Nyní čítá okolo 2000 inventárních položek.
List ze vzorníku smíchovské porcelánky (kávová konvice), po 1850, kolorovaná kresba na papíře, 26,6 × 37,6 cm, sbírka MMP, inv. číslo H 023 220/008
Přísně střežené čínské tajemství zhotovování porcelánu se dlouho nedařilo odhalit. Avšak poté, co se to počátkem 18. století událo, stala se postupem času jeho výroba výnosným podnikáním i v Evropě. Řada porcelánek vznikla i na českém území – první 1792 v Horním Slavkově. Porcelán byl zpočátku dostupný zejména nejvyšším vrstvám společnosti, mezi měšťany ho tedy nahrazovala levnější a vlastnostmi i vzhledově částečně podobná kamenina. Roku 1793 zahájili tři společníci provoz manufaktury na její výrobu v Praze na Novém Městě v Blátivé (Jezdecké) ulici, mezi dnešní ulicí Na Poříčí a Masarykovým nádražím. Podnik nesoucí od roku 1804 jméno Hübel & Co. se zabýval výrobou užitkového zboží a částečně také figurek.
Jedním z podílníků se v polovině 30. let stal podnikatel Carl Ludwig Kriegel původem z Drážďan, který stojí za následným přenesením provozů na Smíchov a zásadní proměnou produkce. Porcelán se začal v manufaktuře souběžně s kameninou vyrábět již roku 1837, ale éra jeho věhlasu nastala až po přestěhování továrny, která se již zabývala výhradně jím. Pod označením pražský porcelán si získal značnou zákaznickou a posléze také sběratelskou oblibu, především portrétní busty dobových osobností, postavy světců, alegorické, žánrové a žertovné figurky, rozličná zvířata apod. Významnou součástí obchodní nabídky byly také stolní nádobí, dekorativní vázy a množství dalších druhů výrobků.
Lístek do památníku – kresba představující ideální podobu areálu smíchovské porcelánky, datováno 8. květnem 1846, lavírovaná tušová perokresba, 8,8 × 13,3 cm, sbírka MMP, inv. číslo H 036 117
Carl Ludwig Kriegel coby hlavní osobnost manufaktury k podnikání přizval jako finančního investora vídeňského velkoobchodníka Emanuela Hofmanna z Hofmannsthalu, díky čemuž firma nesla po jednu dekádu mezi lety 1842 až 1852 název Kriegel & Comp. Své výrobky opatřovala většinou značkou K&C PRAG nebo P. V té době již sídlila na Smíchově, měla přes sto pracovníků a zanedlouho dokonce více jak sto padesát.
Reprodukovaný dobový obrázek nelze navzdory tradici označit za skutečné vyobrazení manufaktury, což dosvědčují pozdější fotografie. Tvůrce (či tvůrkyně) obrázku měl vzhledem k přípisu Smichov im Jahre 1850 (Smíchov v roce 1850) zajisté na mysli budoucí, ovšem nikdy nerealizovanou podobu porcelánky. Kresba tak zůstává svědectvím, jak mohly v idealizovaných představách vypadat některé z výrobních areálů v bezprostředním okolí tehdejší Prahy.
Reklamní leták porcelánky Kriegel & Comp., hlavní sklad v Nových alejích č. p. 417, patrně 1842–1843, tisk Gottlieb Haase Söhne, Praha, 27,4 × 22,1 cm, sbírka MMP, inv. číslo H 036 414
Amatérský kolínský historik Straka nalezl podle dochované zprávy tento leták jako přílohu Encyklopädische Zeitschrift des Gewerbewessens z ledna 1843. Nové aleje, dnes ulice Národní neboli Národní třída, bývaly prestižním společenským a obchodním prostorem. Současný rušný provoz plný tramvají a automobilů už o dávném významu tohoto městského bulváru mnoho nenasvědčuje. V 19. století zde poblíž křižovatky ulic Národní, Spálená a Na Perštýně sídlil hlavní sklad neboli něco na způsob reprezentativní „podnikové prodejny“ smíchovské porcelánky. Dnes se na tom místě (Národní 417/35) nalézá pobočka nadnárodního mobilního operátora.
Diplom pro C. L. Kriegela, datovaný 10. březnem 1840, vydal Verein zur Beförderung d. bildenden Künsts (Spolek na pozdvihnutí výtvarného umění), Vídeň, orámování provedeno ocelorytem od Leopolda Beyera, 50 × 66,5 cm, sbírka MMP, inv. číslo H 028 991
C. L. Kriegel se společně s jeho paní Aloisií záhy stali aktivními členy pražské společenské elity. Svědčí o tom nejen dochované zprávy, ale také čestné diplomy od různých dobročinných a kulturních spolků uložené ve sbírkách muzea.
Spolumajitelem podniku Kriegel přestává být v době založení akciové společnosti nazvané C. k. privilegovaná pražská továrna na porculán a zboží hliněné (vznik 1852, resp. 1854). Od té doby výrobky nesly značku Prag.
Ernst Popp: Vlastní portrét, 1845–1852, biskvit, částečně glazováno, zlaceno, v. 16 cm, vyrobeno ve smíchovské porcelánce, výrobce neznačen, značka modeléra P, sbírka MMP, inv. číslo H 034 382
Ernst Popp: Portrét sochaře Ludwiga von Schwanthalera, 1845–1852, biskvit, částečně glazováno, zlaceno, v. 14,1 cm, vyrobeno ve smíchovské porcelánce, výrobce neznačen, značka modeléra P, sbírka MMP, inv. číslo H 020 306
Cílevědomý podnikatel Carl Ludwig Kriegel si byl vědom, že obchodně záleží nejen na strategii ekonomického uvažování a na reklamě, ale neméně tak na kvalitním řemeslném ztvárnění a estetické přitažlivosti výrobků. Vhodného uměleckého spolupracovníka nalezl poměrně záhy po přenesení firmy na Smíchov. Ernst Popp (1819–1883; v české literatuře též Arnošt Popp) původem z německého Coburgu začal s kriegelovskou porcelánkou kooperovat nejspíše již roku 1845, po svém přestěhování do Prahy. Na výtvarné akademii v bavorském Mnichově předtím studoval v sochařském ateliéru u profesora Ludwiga von Schwanthalera (toho ostatně také později ztvárnil v porcelánu). Do produkce smíchovské porcelánky se Popp zapsal coby její hlavního modelér tak významně, že bývá pokládán za tvůrce většiny výtvarných návrhů z období kolem poloviny 50. let 19. století i v případě, kdy porcelánové výrobky nejsou přímo označeny jeho jménem nebo jeho zkratkou. Antikizující, bezpochyby idealizovaná podoba autoportrétu a jeho velmi pečlivé provedení pak svědčí o umělcově výrazném sebevědomí.
Ernst Popp: Portrét císařovny Elisabeth (Sissi) a císaře Franze Josefa I., kolem 1854, biskvit, částečně glazováno, zlaceno, v. 13,4 a 13,5 cm, vyrobeno ve smíchovské porcelánce, značka výrobce Prag, sbírka MMP, inv. číslo H 019 467 a 466
Portrétní busty významných osobností politiky, vědy a kultury bývaly kolem poloviny 19. století výraznou součástí produkce smíchovské porcelánky. Umělecky náležejí k nejzdařilejším Poppovým kreacím, ačkoliv některým z nich někdy bývá ze strany historiků vytýkáno nedostatečné zdůraznění psychologické stránky a upjatá oficialita. Ve sbírkách Muzea města Prahy se nachází na sedm desítek tváří jakoby vytesaných z ušlechtilého bělostného mramoru.
Ernst Popp: Portrét balneologa Dr. Karla Josepha Heidlera von Heilborn, 1858, biskvit, částečně glazováno, zlaceno, v. 15,5 cm, vyrobeno ve smíchovské porcelánce, značka výrobce Prag, značka modeléra E. Popp fec., na podstavci varianta jména Dr. C. J. v. Heidler, sbírka MMP, inv. číslo H 045 903
Ernst Popp: Portrét pražského arcibiskupa kardinála Bedřicha knížete Schwarzenberga, 1850–1852, biskvit, částečně glazováno, zlaceno, v. 18 cm, vyrobeno ve smíchovské porcelánce, značka výrobce nečitelná, sbírka MMP, inv. číslo H 018 114
Jaké osoby si smíchovská porcelánka volila k zobrazení a sériové výrobě, vypovídá o tom, že portrétní porcelánové (téměř šachové) figurky směřovaly coby zboží do celé monarchie. Malý český trh byl pro firmu sám o sobě asi obchodně spíše méně zajímavý. Až na řídké výjimky se totiž mezi zobrazenými lidmi nevyskytuje tehdejší domácí elita. K příkladům přesto náleží pražský arcibiskup kardinál Bedřich kníže Schwarzenberg či sokolovský rodák Dr. Karl Joseph Heidler von Heilborn, který působil jako zemský knížecí lékař pramenů v Mariánských Lázních.
Johann Quast (připsáno): Koflík s portrétem českého místodržitele arcivévody Štěpána Habsburského, patrně 1844–1847, glazovaný, malovaný, zlacený porcelán, v. 10,7 cm, surovina vyrobena ve smíchovské porcelánce, značka výrobce K&C PRAG, sbírka MMP, inv. číslo H 023 208
Johann Quast: Koflík s medailonem Panny Marie podle předlohy Quida Reniho, po 1852, glazovaný, malovaný, zlacený porcelán, v. 8,2 cm, surovina vyrobena ve smíchovské porcelánce, značka výrobce Prag, sbírka MMP, inv. číslo H 026 705
Malíř Johann Zacharias Quast (1814–1891) proslul minuciózní technikou svých, moderním výrazivem hyperrealistických maleb na porcelánu a skle. Díky svému mistrovství byl zcela výjimečným zjevem i ve své době. V Praze, kde žil mezi lety 1836 a 1869, našel mnohé zákazníky mezi bohatými měšťany. Pracoval v areálu Platýz vlastněném šlechtickou rodinou Daubků na dnešní Národní třídě, tedy v bezprostředním sousedství tzv. hlavního skladu smíchovské porcelánky.
Orientálci (Peršané), 1845–1852, glazovaný, malovaný, zlacený porcelán, v. 26,3 a 24,7 cm, vyrobeno ve smíchovské porcelánce, značka výrobce K&C PRAG, sbírka MMP, inv. číslo H 022 901 a 902
V manufaktuře sice výroba porcelánu nahradila kameninu, ale tyto porcelánové plastiky svou strnulostí ty kameninové ještě připomínají.
Odborníci pouze tuší, že s porcelánkou na Smíchově museli kooperovat vedle Ernsta Poppa i další tvůrci. Rozsahem omezené archivní doklady v tomto směru bohužel téměř mlčí a více než stoleté bádání na toto téma nasvědčuje, že k žádnému velkému průlomu již zřejmě nedojde.
Ernst Popp: Babička s vnoučkem, 1845–1852, glazovaný, malovaný porcelán, v. 14,5 cm, vyrobeno ve smíchovské porcelánce, značka výrobce K&C PRAG, sbírka MMP, inv. číslo H 020 457
Ernst Popp: Hrbáč, 1845–1852, glazovaný, malovaný porcelán, v. 15 cm, vyrobeno ve smíchovské porcelánce, značka výrobce K&C PRAG, sbírka MMP, inv. číslo H 020 444
Autor první publikace o daném tématu Antonín Novotný měl v době jejího vydání roku 1949 již více jak dvacetiletou každodenní zkušenost se sbírkou v městském muzeu. Ze smíchovské produkce si nejvíce cenil figurek, jež popsal v knize Pražský porcelán těmito slovy: „Babička vedoucí děcko, hrbáč s kožešinovou čepicí, hrdě vzpřímený dělník a student-čtenář, vesměs hladce a lehce modelovaní, se zdůrazněním individuálnosti každého jednotlivého, vzniklí jakoby pod silným dojmem, jejž vytvářející ruka skizzovitě zachytila a jim přesvědčivě vdechla.“
Ernst Popp: Student, 1845–1852, glazovaný, malovaný, zlacený porcelán, v. 17,4 cm, vyrobeno ve smíchovské porcelánce, značka výrobce K&C PRAG, sbírka MMP, inv. číslo H 020 445
Ernst Popp: Dělník, 1845–1852, glazovaný, malovaný, zlacený porcelán, v. 17,8 cm, vyrobeno ve smíchovské porcelánce, značka výrobce K&C PRAG, sbírka MMP, inv. číslo H 020 454
Ernst Popp: Neposkvrněná Panna Maria – Immaculata, 1852, malovaný biskvit, částečně glazovaný, zlacený, v. 13,4 cm, vyrobeno ve smíchovské porcelánce, značka modeléra Popp, sbírka MMP, inv. číslo H 024 420
Ernst Popp: Panna Maria s Ježíškem, po 1852, malovaný biskvit, částečně glazovaný, zlacený, v. 18,6 cm, vyrobeno ve smíchovské porcelánce, značka výrobce Prag, sbírka MMP, inv. číslo H 020 340
Ernst Popp v první z vyobrazených plastik na mariánské téma vystihl pokoru neposkvrněné světice, v té druhé pomocí jemného držení děťátka a polibku něžný, intimní vztah matky k dítěti. Jsou nejlepšími příklady, jak coby modelér uměl naložit s církevními tématy. Antonín Novotný tyto plastiky vyzdvihl slovy: „Obě Madony si zasloužily, aby narostly do rozměrů skutečných soch.“ Pražská porcelánka měla ve své nabídce figurek i jiné světce, mezi oblíbenými byl na prvním místě Jan Nepomucký. Nechyběly ani domácí kropenky nejrozličnějších tvarů.
Ernst Popp: Papoušci, před 1852, glazovaný, malovaný porcelán, v. 26 a 26,7 cm, vyrobeno ve smíchovské porcelánce, značka výrobce K&C PRAG, značka modeléra Pp, sbírka MMP, inv. čísla H 054 664 a H 054 809
Poppův papoušek nezapře silnou inspiraci starší a doposud nepřekonanou produkcí věhlasné míšeňské porcelánky, ale přestože není zcela originálním dílem, jeho provedení vykazuje nepochybné umělecké a řemeslné kvality. Ve sbírkách Muzea města Prahy se nacházejí celkem tři varianty této plastiky, z nichž jedna dokonce nese značku odkazující k míšeňskému vzoru.
Ernst Popp: Karikatury Páv (Zpátečník) a Kohout (Radikál) – stojánky na doutníky, návrh 1848, provedení 1860, malovaný biskvit, v. 12,9 a 13 cm, vyrobeno ve smíchovské porcelánce, značka výrobce P a na 2. kusu Prag, sbírka MMP, inv. číslo H 020 422 a H 035 951
Pražská porcelánka nabízela svým zákazníkům kromě bust osobností i další výrobky, které reagovaly na změny politických okolností. Dvojice karikatur Kohout a Páv je příkladem předmětů, které se dočkaly sériové produkce až po uvolnění restrikcí způsobených revolucí z roku 1848.
Johann Quast: Podobizna Aloisie Pistoriusové (líc a rub), 1846, malba na porcelánu, lakovaný a zlacený dřevěný rámeček, 18 × 14,5 cm, signováno Johann Quast pinx 1846, na zadní straně připsáno perem: Aloisia Pistorius, Freifreülein von Lucca, geboren Prag d. 21. Junii 1825. Prag d. 21ten Oct. 1846, E. Popp, sbírka MMP, inv. číslo H 044 181
Portrét slečny Pistoriusové, budoucí manželky sochaře Ernsta Poppa, vytvořil Johann Quast v roce jejích dvacátých prvních narozenin. Svatba Aloisie, původem z významné pražské patricijské rodiny, a Ernsta se konala krátce na to, roku 1847. Z celkem jedenácti dětí manželů Poppových se stal nejstarší Karel fotografem, druhorozený Anton uznávaným sochařem, k jehož dílům náleží Géniové nesoucí českou královskou korunu na atice Národního muzea, Génius se lvem na budově České národní banky nebo postavy Niké na čtyřech vysokých sloupech Čechova mostu. O podrobnostech osudů ostatních dětí vypovídá dvojice stran ze Soupisu pražských domovských příslušníků, který je uložen v Archivu hlavního města Prahy. K nahlédnutí zde.
Josef Daniel Böhm: Medaile pro pražskou porcelánku Kriegel a spol. z Vlastenecké živnostenské výstavy ve Vídni, 1845, ražené stříbro, průměr 5,9 cm, avers: Poprsí císaře Ferdinanda I. z profilu, na hlavě vavřínový věnec, opis: FERDINAND I. KAISER VON OESTERREICH, signováno I. D. BOEHM. F., revers: Dubový věnec, uvnitř vyryto Kriegel et C. in Prag Porzellain, opis: DEM VATERLAENDISCHEN GEWERBFLEISSE AUSSTELLUNG MDCCCXXXXV, sbírka MMP, inv. číslo H 293 388
Tato stříbrná medaile byla již druhým oceněním pro výrobky Kriegelovy porcelánky z výstav pořádaných v metropoli mocnářství. Poprvé to bylo roku 1839 čestné uznání. Tento nedávno zakoupený přírůstek do muzejních sbírek je příkladem dokumentačních památek vztahujících se k průmyslu na území dnešní Prahy a jeho nadregionálnímu významu.
Text a výběr sbírkových předmětů: Mgr. Milan Hlaveš, Ph.D. – kurátor sbírek uměleckého řemesla MMP
Fotografie trojrozměrných sbírkových předmětů: Jan Diviš (ml.) – fotograf MMP
Spolupráce na realizaci webové výstavy: BcA. Jana Šmakalová, Luisa Rožátová – správkyně depozitáře tisků MMP; Ing. Jiří Kukla, Jiří Podzimek – správci depozitáře sbírek uměleckého řemesla MMP; Markéta Lebdušková, DiS. – konzervátorka keramiky MMP; Pavlína Hanusová – dokumentátorka MMP pro digitalizaci
Doporučená literatura
NOVOTNÝ, Antonín, Pražský porcelán. Vladimír Žikeš, Praha 1949.
DIVIŠ, Jan, Pražský figurální porcelán ve sbírkách Muzea hlavního města Prahy, Acta musei Pragensis, 80, Praha 1980.
HOLZNEROVÁ, Michaela, Pražský porcelán. Katalog výstavy, Muzeum města Prahy, Praha 1999.
MÍKA, Zdeněk, Praha průmyslová. Rozvoj pražské průmyslové aglomerace do zániku Rakouska-Uherska, Muzeum města Prahy, Praha 2020.
Výstavy na téma pražského porcelánu ze sbírek MMP v posledním čtvrtstoletí
Pražský porcelán, Hlavní budova Muzea města Prahy, 1999, kurátorka Mgr. Michaela Holznerová (MMP), s katalogem
Pražský figurální porcelán a jeho modelér Ernst Popp, Galerie hlavního města Prahy – Trojský zámek, 2014, kurátorka Mgr. Martina Lehmannová (MMP), bez katalogu