Porcelán a sklo. HOTEL PRAHA
Již do prvních pravidel stálého komitétu pražského městského muzea, která byla sborem obecních starších schválena 3. října 1881, bylo vetknuto poslání chránit umělecká a uměleckořemeslná díla vypovídající o historii Prahy, jimž hrozí zánik nebo zcizení.
Záměr vyhledávat, uchovávat a veřejnosti prezentovat ohrožená díla Muzeum hlavního města Prahy naplňuje dosud. Svůj zájem přitom obrací i k památkám na dobu nedávno minulou, jež jsou nezřídka i přes své výtvarné kvality a historický kontext konfrontovány s lhostejností či odsudkem doprovázejícím dobu jejich vzniku.
K takovýmto objektům, jež si zasluhují muzejní péči, náleží i ucelený soubor porcelánu, skla a dalšího mobiliáře, které Muzeum hlavního města Prahy získalo z interiérů Hotelu Praha těsně před tím, než byla v lednu 2014 navzdory protestům odborné i laické veřejnosti zahájena jeho demolice.
Hotel Praha, diapozitiv, autor Zdeněk Kropáček, 1981, HND 002 343
Stavba Hotelu Praha na pražské Hanspaulce v prostoru bývalé Petschkovy zahrady probíhala v letech 1975-1981 podle návrhu kolektivu architektů Jaroslava Paroubka, Arnošta Navrátila a Radka Sedláčka, pod vedením arch. Radka Černého. Koncepci objektu zásadně ovlivnil svažitý terén, na jehož vrstevnice reagovala hmota stavby jak půdorysně tak i výškovým řešením. Z reprezentačního charakteru luxusního ubytovacího střediska pro potřeby Komunistické strany Československa a československé vlády byla odvozena velkorysost měřítka, progresivní použité materiály a technologie i nadstandardní péče, kterou jednotliví architekti, výtvarníci a designéři věnovali celkové formě i výzdobě interiérů.
Na uměleckořemeslných realizacích se v unikátní materiálové souhře skla, keramiky, kamene a dřeva podílela řada uznávaných výtvarníků 2. poloviny 20. století, mezi jinými Stanislav Libenský, Jaroslava Brychtová, Pavel Hlava, Zbyněk Hřivnáč, Karel Volf, Benjamin Hejlek či Antonín Hepnar. Komplexnost interiérového vybavení dokresloval i kompaktní soubor na zakázku realizovaných užitkových předmětů - nápojové a jídelní soubory ze skla a porcelánu, textilní doplňky, nábytek a další.
Jako exkluzivní ubytovací zařízení pro stranické a vládní návštěvy sloužil Hotel Praha až do roku 1989. Poté byl již jako majetek pražského magistrátu zpřístupněn a otevřen i široké veřejnosti – bazén, restaurace, cukrárna. Ekonomicky prosperující vstoupil i do počátku nového tisíciletí, následující desetiletí se střídajícími se vlastníky objektu tento trend již nepotvrdily.
Zbourání hotelu, které pojali za záměr poslední majitelé, nezabránila ani iniciativa teoretiků, architektů, památkářů a výtvarníků, kteří 25. února 2013 podali podnět k prohlášení Hotelu Praha za nemovitou kulturní památku. I přes ojedinělý soulad architektury, interiérového designu a užitého i volného umění, na který odborníci poukazovali, Ministerstvo kultury podnět nevyslyšelo, a otevřelo tak cestu k jeho demolici.
Nápojová souprava z lisovaného skla s leptaným logem Hotelu Praha, upravený návrh Adolfa Matury z roku 1965,
sklárna Moser, 70. léta 20. století, H 254 053 – H 254 058
Poháry na červené víno, H 254 053 – H 254 054; Skleničky na likér, H 254 057 – H 254 058
Jídelní a nápojový servis s logem Hotelu Praha, porcelán s tištěným dekorem,
Karlovarský porcelán n.p. Epiag, 1981, H 254 061 – H 254 080
Talíř jídelní mělký, H 254 062
Konvice na kávu, H 254 073; Mlékovka, H 254 074
Šálek s podšálkem, H 254 078/001 – 002
Cukřenka, H 254 080
Sada sklenic na vodu z lisovaného skla s tištěným logem Hotelu Praha,
sklárna Moser, 1981, H 254 059 – H 254 060
Jídelní a nápojový servis s logem Hotelu Praha, porcelán s tzv. vtavným dekorem,
Karlovarský porcelán n.p. Dvory, 1985 - 1993, H 254 081 – H 254 104
Talíř jídelní mělký, H 254 088
Mlékovky, H 254 093 – 254 094; Kalíšky na likér, H 254 101 – H 254 102
Šálek s podšálkem, H 254 097/001 – 002; Talířky na vejce, H 254 103 – H 254 104