Historie výroby a distribuce mléka
K distribuci a výrobě mléka v Praze v letech 1872–1948
Vývoj pražského potravinářského průmyslu patří v Muzeu hlavního města Prahy mezi oblasti dlouhodobě a systematicky dokumentované. Na tomto místě bychom vás chtěli provést několika zastávkami bezmála stopadesátileté historie pražských mlékárenských podniků a na příkladu několika sbírkových předmětů vám představit vývoj v distribuci konzumního mléka.
Mlékařka na kolorované mědirytině z cyklu Pražské typy, přelom 18. a 19. stol., autor František Karel Wolf (1764–1836), MMP H 019.030/021; Pohled na Malostranské mostecké věže z Karlova mostu, vpředu vlevo mlékařka a vůz tažený psem, olej na plátně, autor Albert Schmidt, 1870, MMP H 033 484.
Rozvoz mléka v Dušní ulici zachycený na dobové malbě z 90. let 19. stol., autor Oscar Rex (26. 3. 1857 – 8. 2. 1929), olej na plátně, MMP H 044.124.
Od putny k láhvím
Počátky pražského mlékárenského průmyslu úzce souvisejí s proměnou společnosti české metropole a její aglomerace v druhé polovině 19. století. Enormní nárůst počtu obyvatel si vyžádal změnu dosavadního způsobu potravinového zásobování. To bylo nyní postaveno na širším okruhu menších i větších firem, nově se formujících drobných živnostech, ale i kapitálově silných podnicích. Od 70. a 80. let 19. století se mezi ně zařadily i první české mlékárny, zakládané na dvorech velkostatků, pivovarů, ale i v nově vystavěných objektech, které měly pokrýt zvyšující se poptávku po mléčných výrobcích v Praze a dalších městech rakouské monarchie.
Strmý vzestup produkce mléka se promítl i do způsobu jeho distribuce, v níž našly uplatnění i nově používané přepravní nádoby a obaly. Jak známo, do Prahy se dostávalo mléko od nepaměti v putnách a hliněných džbánech, obvykle naložených na vozících tažených psy, s nimiž mlékařky v ranních hodinách obcházely městská tržiště a obchody.Tento způsob zásobování byl vzhledem ke stoupající spotřebě potravin nadále neudržitelný, navíc kolísavá kvalita mléka ne vždy zcela jasného původu přestávala odpovídat požadavkům náročnější velkoměstské klientely. Putny tak na konci 19. století postupně začaly ustupovat uzavíratelným a logisticky lépe využitelným konvím.
Dvoulitrová pocínovaná konev registrovaná u Radlické mlékárny, poč. 20. stol., výrobce Antonín Jílek, Královská 225, Praha VIII, MMP H 086 980; Pětilitrová hliníková konev registrovaná u Vinohradské parní mlékárny Eduard Novák, Milešovská 7, 30. léta 20. stol., MMP H 300 654; Dvacetilitrová konev registrovaná u smíchovské prodejny se smíšeným zbožím Antonín Skála, Palackého třída (dnešní Lidická) 14, 20. léta 20. stol. Konev vyrobila slovenská společnost C. A. Scholtz se sídlem v Matejovicích, MMP H 339 539.
Mléko v konvích
Tyto zdánlivě banální předměty se v době největšího rozvoje pražského mlékárenského průmyslu staly velmi žádaným artiklem. Jejich výrobou se na konci 19. a v první třetině 20. století zabýval široký okruh firem, mj. Alfa-Separator Praha, Jílek & Lewinsky (později jen jako A. Jílek), C. A. Scholtz Matejovice, Sfinx Praha, Emil Stárek, Hübner-Opitz Pardubice a další. Konve s pákovým uzávěrem se v různých objemových variantách připravovaly nejčastěji z pozinkovaného či pocínovaného hliníku.Jejich konstrukční řešení se do dnešní doby příliš nezměnilo, jen se postupně zdokonaloval způsob těsnění jejich uzávěrů; zatímco víka u nejstarších typů konví bylo nutné utěsnit pryžovou vložkou, na prahu nového století se začaly tyto nádoby vyrábět i s uzávěrkou opatřenou otočným třmenem. Jak je z přiložených obrázků patrné, konev coby oběžný prostředek si nadále uchovávala příslušnost ke svému majiteli, na což obvykle upomínaly mosazné firemní štítky či identifikační reliéfní nápisy přímo na těle nádob.
Inzerát na výrobní sortiment pražské firmy Jílek a Lewinsky. Zemědělské listy 22, 28. 4. 1905.
Fotografický snímek s pohledem na nádvoří Vysočanské mlékárny, z období mezi léty 1945–1947, MMP H 206 136; Pohled na venkovský povoz přivážející konve s mlékem do První české akciové mlékárny v Nuslích. Foto Jiří Freund, reprint Český svět 26, 1909, foto Jiří Freund, MMP.
V konvích se převáželo mléko stáčené na venkově, odkud směřovalo ve vagonech či na koňských povozech do mlékáren k dalšímu zpracování, které se odvíjelo od dispozic daného podniku. Poté, co mléko prošlo pasterací a odstředěním, bylo třeba nádoby vymýt, vypařit a připravit k dalšímu plnění a rozvozu do sítě prodejen. Ještě v meziválečné době se k jejich přepravě využívalo převážně koňských povozů, které ve 40. letech vystřídala motorizovaná nákladní doprava.
Mléko v obalovém skle
Skleněný obal byl na počátku rozvoje pražských mlékáren využíván v omezené míře, a to jen pro potřeby kondenzovaného a kojeneckého mléka. Běžné konzumní mléko v láhvích představovalo jen zlomek z celkové produkce, která se ke spotřebitelům dostávala i nadále v konvích. Změnu, zejména ve větších městech, přineslo až rozšíření nového typu tzv. reformních láhví na přelomu 19. a 20. století – doposud používané nádoby s patentním porcelánovým uzávěrem nahradily silnostěnné lisované láhve s hrdlem uzpůsobeným pro umístění lepenkového parafínového kruhového uzávěru. Tento typ obalového skla se v různých tvarových variantách používal v českých zemích až do 70. let 20. století. Přesto ještě v polovině 30. let 20. století tvořil podíl distribuce mléka ve skleněných láhvích jen okolo tří až čtyř procent. Výraznější přechod k láhvím přineslo až vládní nařízení o povinné pasteraci konzumního mléka z roku 1934, jež měla mimo jiné zamezit šíření tuberkulózy.
Láhev Vysočanské parní mlékárny Bedřich Frey, půllitrová, 20.–30. léta 20. stol., výrobce pravděpodobně Carl Stölzle's Söhne Praha (Heřmanova Huť), MMP H 226 732; Láhev Vinohradské parní mlékárny Eduard Novák, půllitrová, neznačená, 20. léta 20. stol., MMP H 137 978.
Láhev Vinohradské paní mlékárny Walter a spol., půllitrová, neznačená, 20.–30. léta 20. stol, MMP H 136 078; Láhev První české akciové parní mlékárny v Praze (tj. Nuselské mlékárny), třetinková, neznačená, cca 30. léta 20. stol., MMP H 120 383.
Láhve registrované u První české akciové parní mlékárny v Praze (tj. Nuselské mlékárny) z meziválečného období, MMP, vlevo litrová, vpravo půllitrová, MMP H 226 627 a 58 392.
Pozoruhodný typ lisovaného obalového skla představují láhve Pražských mlékáren, zdobené charakteristickým reliéfním vyobrazením Malostranských mosteckých věží. Ve 30. letech 20. století se tento symbol stal ochrannou obchodní značkou volného syndikátu osmi pražských soukromých podniků a v období 1948–1953 jej bez výraznější obměny převzal národní podnik Pražské mlékárny. Ve sbírkách Muzea hl. m. Prahy se k dnešnímu dni dochoval soubor jejich barevně a objemově rozlišených variant z období meziválečného i z let po roce 1948.
Láhve Pražských mlékáren neznačené, zhotovené v období 1948–1953, MMP H 137 980 a 137 963.
Láhve Pražských mlékáren zhotovené ve 30. letech 20. století. Litrový exemplář vlevo je výrobkem sklárny Mühlig-Union Teplice, třičtvrtě litrový vpravo pochází ze sklárny Carl Stölzle's Söhne Praha (Heřmanova Huť). MMP H 226 196 a 137 981.
Čtvrtlitrová láhev Pražských mlékáren, výrobce Morawetzovi synové – sklárna Otvovice (na dně zn. „M"), 30. léta 20. stol., H 54.603; Osminková láhev Pražských mlékáren neznačená, pravděpodobně z 2. pol. 30. let 20. stol., MMP H 054 604.
Čtvrtlitrová láhev Pražských mlékáren, výrobce Morawetzovi synové – sklárna Otvovice, 30. léta 20. stol, MMP H 120 385; Sklenice na jogurt Pražských mlékáren, neznačená, 1948–1953, MMP H 333 109.
Inzerát Pražských mlékáren z periodika Letem světem 37, 28. 6. 1932.
S prodejem mléčných výrobků souvisí i výdej účelových známek potvrzujících vyplacenou zálohu za poskytnutý obal. Tyto zálohové známky musel dotyčný příjemce vrátit současně s láhvemi, aby měl nárok na proplacení zálohy. V meziválečném období se obvykle razily známky mosazné, v nominální hodnotě od 20 haléřů až 2 korun, po roce 1948 se do oběhu dostávaly i známky bakelitové. Vlevo a uprostřed je umístěn avers a revers mosazné známky Vysočanské mlékárny z počátku 20. století, vpravo avers a revers známky vydané První českou akciovou parní mlékárnou (tj. Nuselskou) v Praze z téže doby. MMP H 021.500 a H 058.229/001.
Stáčení mléka do láhví dosáhlo v Československu vrcholu až v 60. letech 20. století, kdy podíl tohoto obalu dosáhl v celkové produkci srovnatelného zastoupení jako velkoobjemové konve. Již na přelomu 60. a 70. let se však tento stav radikálně změnil po zavedení nevratného polyethylenového sáčku, který se v průběhu 70. a 80. let stal dominantním maloobchodním mlékárenským obalem. V dalších dekádách ho vystřídaly nápojové kartony a PET láhve.
Polyethylenový obal od polotučného mléka Mlékárenského průmyslu, n. p., výrobce obalu v.d. Směr, 1. pol. 80. let 20. stol., MMP H 339 538; Polyethylenový polotovar používaný při balení mléka v továrním balícím stroji. Logo výrobku – plnotučné mléko Mlékárenského průmyslu, n.p., výrobce obalu v.d. Směr, 1. pol. 80. let 20. stol., MMP H 329 192.
Pražské mlékárny
Pohled do historie tří pražských mlékáren
Radlická mlékárna
První pražská mlékárna vznikla v roce 1872 na velkostatku Karla Kirschnera v Radlicích. Kirschnerův podnik nejdříve zpracovával mléko ze svých dvorů, později i z jiných mimopražských statků a přibližně po deseti letech své činnosti začal dodávat mléko po Praze a přilehlých obcích. Když přestala kapacita radlického statku dostačovat, nechal zakladatelův syn Karl Otto Kirschner v roce 1896 vybudovat nový mlékárenský objekt ve Zbraslavské (nyní Nádražní) ulici čp. 896 na Smíchově. Firma poté několikrát změnila svůj obchodní název – nejdříve na Karl Otto Kirschner Radlická parní mlékárna na Smíchově, poté v roce 1900 na Anglo-rakouskou společnost pro kondenzování, o sedm let později na Anglo-kontinentální akciovou společnost pro zahušťování mléka. Od roku 1910 nesla název Akciová společnost pro průmysl mléčný v Praze, který si udržela až do roku 1947. Finančně prosperující podnik se před rokem 1918 postupně rozšířil o další mimopražské filiálky na území monarchie (Březnice, Hodonice, Vídeň, Štýrský Hradec) i kupř. ve Francii.
Pohled na průčelí statku Vysoká v Radlicích, autor Zikmund Reach, konec 19. stol., MMP H 090 753.
Dva snímky zachycující průběh zahušťování mléka v Radlické mlékárně na Smíchově, Světozor 15, 1912, MMP.
Smíchovská provozovna Akciové společnosti pro průmysl mléčný v Praze (Radlická mlékárna) na reprodukovaném propagačním tisku, březen 1936, MMP H 243 111.
Mlékárna se stala mimo jiné jediným výrobcem mléčného cukru v českých zemích, kromě obvyklých výrobků nabízela i kondenzované mléko a kasein. Produkce mléka se zde na počátku 20. století pohybovala kolem 30 000 litrů denně. Od roku 1910, kdy se smíchovská provozovna rozrostla o další čtyřpatrovou budovu, dosáhla denní výrobní kapacita 100 000 litrů, čehož firma využívala přibližně ze tří čtvrtin. V nově zařízeném smíchovském objektu se měl zdokonalit i samotný proces výroby mléka – nejdříve putovalo samospádem do pasterovny a odstřeďovny a poté do jednotlivých oddělení. Největšího odbytu se společnost dočkala ve 30. letech, k čemuž přispělo i přijetí zákona o povinné pasteraci mléka z roku 1934, v jehož důsledku řada malých, nedostatečně vybavených mlékáren musela ukončit svoji činnost. V meziválečném období vstoupilo do Radlické mlékárny několik nových akcionářů – v polovině 20. let ji ovládla Česká cukerní společnost v Praze, o deset let později odkoupila 40 % akcií Ústřední jednota hospodářských společenstev v Praze. V druhé polovině 20. a v průběhu 30. let prošla mlékárna strukturálními změnami v mimopražských filiálkách, v období protektorátu se rozrostla o rozpuštěné menší mlékárny (firmy Walter a spol. na Vinohradech, Bednář a spol. v Praze VIII., Rottova mlékárna v Úhonicích). Po roce 1948 byla mlékárna znárodněna.
Soubor reklamních nálepek se slogany propagujícími výrobky Radlické mlékárny, sign. M. Schulz, poč. 20. stol., MMP H 204 921–930.
Reklamní nálepky od ovocného jogurtu Radlické mlékárny, 30. léta 20. stol., MMP H 143 054–56. Nově používaný ovocný džem s jahodovou či meruňkovou příchutí měl omezit kyselost jogurtu a zamezit vzniku plísní. Mlékárna si nechala tento výrobek z roku 1933 patentovat a jeho licenci převzaly další podniky v 15 zemích Evropy. Od roku 1934 se po zavedení pasterace začala džemová vrstva dávat na dno jogurtových sklenic.
Reklama na polévkové koření Ilsa vyráběné Radlickou mlékárnou z odpadů mlékárenské výroby, tisk, MMP H 327 251.
Vysočanská mlékárna
Historie bývalé Vysočanské mlékárny je spjatá s budovou statku na rohu dnešní ulice Freyovy a Sokolovské. Bedřich Frey zde ještě před faktickým založením podniku začal ve velmi skromných podmínkách odstřeďovat mléko Traduje se, že při této činnosti pracoval s nádobami se zazátkovaným dnem – ty nejdříve napustil mlékem, po určité době z nich vypustil řidší mléčnou vrstvu, zatímco smetanu usazenou na stěnách nádoby stíral stěrkami a poté ji jako šlehačku připravoval k prodeji. Nic tehdy nenasvědčovalo tomu, že by zde měl časem vyrůst významný mlékárenský koncern. Pronajaté prostory však později odkoupil a založil malou mlékárnu, vybavenou dvěma odstředivkami a jednou máselnicí. Mlékárna zpočátku zpracovávala 600 až 700 litrů mléka denně. K navýšení její výroby došlo v roce 1895 po instalaci kotelny s dvěma parními kotli a rozšíření provozu o expedici výrobků, samostatnou máslárnu, sýrárnu a další prostory. Mlékárna se v roce 1920 změnila na akciovou společnost a od poloviny 30. let nesla název Vysočanská mlékárna B. Frey, a. s. Její výroba se během první republiky pohybovala kolem 20 000 litrů mléka denně a přednostně směřovala do sítě Freyových prodejen. Podnik se specializoval na produkci různých druhů mléka, smetany, másla, tvarohu a syrovátky. Poslední tři léta nevyzněla pro mlékárnu příliš šťastně. 25. března 1945, když už se druhá světová válka chýlila ke konci, došlo během náletu na Libeň a Vysočany k silnému poničení mlékárenského komplexu. O tři roky později byla mlékárna znárodněna a později začleněna do národního podniku Laktos.
Fotografický snímek s pohledem na nádvoří Vysočanské mlékárny, z období mezi léty 1945–1947, MMP H 206 136; Vysočanská mlékárna na fotografickém snímku z let 1945–1948. Pohled na nákladní vůz zn. Praga RN stojící před expediční halou, MMP H 206 137.
Pohled na plnění láhví mlékem v automatizované lince vysočanské provozovny podniku Laktos, n. p., kolem roku 1960, MMP H 235 992; Pohled do strojovny Vysočanské mlékárny. Fotografie pořízena u příležitosti 50. výročí založení podniku v roce 1935, MMP H 320 463.
Reklamní vývěsní cedule z prodejny Vysočanské mlékárny B. Frey, a.s, tisk na plechu, 30. léta 20. stol., MMP H 339 406.
Pohled do výrobny Vysočanské mlékárny. Fotografie pořízena u příležitosti 50. výročí založení podniku v roce 1935, MMP H 320 464; Skupinová fotografie zaměstnanců Vysočanské mlékárny. Snímek pořízen u příležitosti 50. výročí založení podniku v roce 1935, MMP H 320 466.
Parní mlékárna na pohlednici s litografií panoramatického vyobrazení Vysočan z roku 1898, autor V. Neubert, Praha-Smíchov, MMP H 299 817.
Reklamní účtenka Parní mlékárny ve Vysočanech, c. k., dvorních a komorních dodavatelů, počátek 20. století, MMP H 087 659.
Nuselska mlékárna
Mlékárna v Nuslích vznikla z iniciativy místní komunity podnikatelů, která se 3. října roku 1901 sešla k ustavující valné hromadě, aby založila První českou akciovou parní mlékárnu a drůbežárnu v Praze v nově postaveném objektu na rohu ulic Kloboučnická a V Horkách. Akcie si rozdělilo 216 zakládajících členů, vesměs statkářů, rolníků a restauratérů, ale i lékařů a právníků. Akciová společnost se ve svém oboru ihned zařadila mezi přední producenty. Kromě obvyklého sortimentu se mlékárna zabývala i výrobou mléka pro děti a nemocné, přípravou kefíru či jogurtů bulharského typu. Mezi speciální produkty Nuselské mlékárny patřilo od roku 1909 tzv. Backhausovo mléko, které bylo určeno pro výživu kojenců. Během první světové války a v letech bezprostředně poválečných musela mlékárna výrazně omezit svoji produkci, a to i kvůli nutnosti nákladného převozu mléka ze vzdálenějších mimopražských lokalit. V průběhu 20. let se situace zlepšila, mlékárna začala vyrábět tvaroh, sýry či polévkové koření Maja. V roce 1941 nuceně převzala správu nad mlékárnami v Modřanech a Vinohradskou parní mlékárnou Eduarda Nováka, odkoupila mlékárnu ve Vlašimi, naopak přišla o svoji filiálku v Čáslavi. Ještě na konci války používala mlékárna k rozvozu asi 30 koňských povozů, až v 50. letech, již jako součást podniku Laktos, přešla na motorizovanou dopravu.
Vykládání mléka dovezeného z venkovských dvorů, foto Jiří Freund, kolem roku 1908–1909, reprint Český svět 26, 1909, MMP; Výroba tzv. Backhausova dětského mléka. Ošetření mléka spočívalo v ohřívání při teplotě 103 stupňů po dobu 15 minut, k čemuž sloužila ohřevná skříňka vpravo. Foto Jiří Freund, kolem roku 1908–1909, reprint Český svět 26, 1909, MMP.
Strojovna Nuselské mlékárny. Pohled na zařízení k filtraci, pasterizaci, homogenizaci a chlazení mléka. Foto Jiří Freund, kolem roku 1908–1909, reprint Český svět 26, 1909, MMP; Momentka z chlazení dětského mléka a zátkování láhví, foto Jiří Freund, kolem roku 1908–1909, reprint Český svět 26, 1909, MMP.
Pohled do máslovny Nuselské mlékárny. Muž ovládá hnětací stroj, ženy za ním formují a váží máslo. Foto Jiří Freund, kolem roku 1908–1909, reprint Český svět 26, 1909, MMP; Pohled do sýrárny Nuselské mlékárny, foto Jiří Freund, kolem roku 1908–1909, reprint Český svět 26, 1909, MMP.
Text a výběr sbírkových předmětů: Mgr. Bohuslav Rejzl
Autor fotografií obalového skla a konví: BcA. Jan Vrabec