Dne 3. října 1881…

...byla schválena na zasedání sboru obecních starších Magistrátu královského hlavního města Prahy Pravidla stálého komitétu městského musea Pražského. Toto datum je uváděno v současné zřizovací listině Muzea hlavního města Prahy, příspěvkové organizace hlavního města Prahy jako datum jeho založení. Podívejme se trochu podrobněji, co této události předcházelo a jaké byly její okolnosti.

Fotokopie podobizny Otakara Antonína Zeithammera (1832–1919) od Maxe Švabinského z roku 1909, MMP H 228 061.

Josef Břetislav Jelínek (1843–1926), první kustod a od roku 1895 do roku 1913 první ředitel městského musea Pražského, MMP H 59 147/1 a H 237 410.

O vznik a fungování muzea se významně zasloužil Dr. Štěpán Emanuel Berger (1844–1897), advokát, numismatik a sběratel. Ve sbírkách se dochovaly některé předměty z jeho majetku, např. pamětní medaile k založení kláštera a poutního kostela na Bílé hoře, 1628, a nálepka na dopisy s nápisem JUDr. Berger, Advokát, MMP HD 1 036 a H 142 470.

První myšlenky na založení pražského městského muzea můžeme vztáhnout již do padesátých let 19. století. Jen vzdáleně se této ideji přiblížil pokus Maxmiliána, rytíře z Obentrautu o založení Muzea Pražského kraje, jež mělo být vlastivědným muzeem a svým sbírkovým programem kopírovat široký záběr tehdejšího Národního musea, omezeného ovšem na oblast Prahy a jejího okolí. Na konci června 1856 pak byla v novinách Prager Zeitung uveřejněna krátká zpráva o tom, že purkmistr JUDr. Václav Vaňka chtěl jednu místnost radnice věnovat muzejním účelům, resp. památkám uchovávaným na Staroměstské radnici. Na realizaci ideje pražského muzea v žádné podobě ale ještě v této době nedozrál čas.

Účinnější snahy o založení muzea sahají do roku 1877. Protokol ze zasedání rady městské z 25. 10. 1877 uvádí slova pronesená zde náměstkem starosty, profesorem Antonínem Otakarem Zeithammerem: Pan náměstek připomenul, že mnohé korporace, společenstva a jiní soukromníci dosud chovají mnohé předměty starožitné, týkající se minulosti města Prahy – že ale agenti stále předměty tyto ze země vyvážejí – že by tudíž žádoucno bylo, starožitnosti ty v jednom museu po příkladu jiných měst shromážditi a vystaviti – to tím více, poněvadž jsoucí již museum o jednotlivá města se nestará, nýbrž ku celé zemi zřetel béře. Iniciátory projevu profesora Zeithammera byli dva přátelé, milovníci a sběratelé starožitností, dr. Štěpán Berger a Břetislav Jelínek. Ideu záhy vzkřísil pamětní spis domácí rady „Českého klubu" z 28. prosince 1879, koncipovaný architekty Josefem Mockerem a Antonínem Baumem spolu s advokátem a zaníceným sběratelem JUDr. Hugo Tomanem. Rada tentokrát reagovala konkrétněji než jenom pouhým souhlasem: jmenovala k posouzení spisu zvláštní komisi v čele s historikem Václavem Vladivojem Tomkem.

V souboru původních Mánesových děl zakoupených v roce 1881 měly významné místo ilustrace k Rukopisům královédvorskému a zelenohorskému, MMP H 62-66.

Nejvíce diskusí se na zasedáních městské rady i obecních starších vedlo kolem otázky financování muzea. Peníze na muzeum a pro muzeum, tato otázka byla předmětem zájmu magistrátních úředníků od samých počátků. Za zájmy muzea na schůzích městské rady vystupovali zejména Vojta Náprstek a později dr. Václav Frič a J. V. Novák.

V debatách o muzeu se v městské radě hovořilo o problému umístění pražských sbírek. Ve hře byla Prašná brána, Staroměstská mostecká věž, letohrádek Amerika a Letohrádek královny Anny. Uprostřed těchto debat, často i poměrně bouřlivých, inicioval dr. H. Toman zakoupení prvních sbírkových předmětů pro muzeum, konvolut prací Josefa Mánesa z posmrtné výstavy konané u příležitosti šedesátého výročí narození Josefa Mánesa, uspořádané uměleckým závodem Mikuláše Lehmanna na Ferdinandově třídě. Kunsthistorik dr. M. Tyrš inicioval vznik dobrozdání pro městskou radu o nutnosti zachování vystavených děl pro pražskou veřejnost. Dobrozdání, podporované starostovým náměstkem dr. Tomášem Černým, dr. Hugo Tomanem a architektem Janem Zeyerem, padlo na úrodnou půdu. Městská rada se usnesla 28. ledna 1881, že Mánesova díla zakoupí za 2 400 zlatých a tento záměr realizovala.

Stanovy Stálého komitétu městského musea Pražského vyšly tiskem pod názvem Pravidla Pravidla Stálého komitétu městského musea Pražského, MMP H 56 184.

Zatím pracovala zvláštní komise pro založení městského muzea a výsledkem jejího úsilí bylo zřízení stálého komitétu a schválení Pravidel stálého komitétu městského musea Pražského onoho 3. října 1881. V prvních čtyřech paragrafech tu byl poprvé deklarován účel pražského městského muzea, jeho cíle a prostředky k nim vedoucí:
Par. 1 Účelem městského musea Pražského jest, sbírkou památek historických ku Praze se vztahujících a jmenovitě památek výtvarného umění a uměleckých řemesel poskytovati obraz vzdělání a vkusu Pražanů v dobách minulých.
Par 2. Stálý komitét musejní má vyhledávati, před zkázou a zcizováním zachovávati, získati a vystavovati, památky druhů v §. 1. vyslovených.
Pokud památek samých získati nelze, mají býti mezery vyplňovány odlitky a vůbec reprodukcemi druhu všelikého.
Par. 3. K dosažení cíle tohoto mají sloužiti:
a) dotace od obce Pražské,
b) dary a odkazy jakékoli, především pak na uměleckých památkách přáteli musea Pražského poskytované,
c) vypůjčování památek uměleckých a historických, opatrování a vystavování jich v místnostech musea dle dorozumění s majiteli pro každý jednotlivý případ, konečně pak i
d) vstupné, jakého se po případě docílí.
Par. 4 Veškeré sbírky městského musea, pokud nebyly jen zapůjčeny jakož i inventář jsou vlastnictvím obce Pražské.

Vojta Náprstek (1826–1894), MMP H 336 872.

Miroslav Tyrš (1832–1884), medaile z dílny Josefa Myslbeka na počest zakladatele českého Sokola, 1904, MMP H 55 580.

Návrh opony pro Národní divadlo od malíře Františka Ženíška (1849–1916), součást velkého souboru děl různých umělců vzniklých jako návrhy výzdoby Zlaté kapličky. Soubor se stal součástí muzejních sbírek záhy po proběhnutí soutěže o výzdobu Národního divadla MMP H 2 280.

Průkaz tělocvičné jednoty Sokol architekta Antonína Wiehla (1846-1910) z roku 1887, MMP H 59 427.

Podle dalších ustanovení sestával komitét z devíti členů, jmenovaných radou. Podle Pravidel se mělo jednat pokud možno o čtyři umělce z rozdílných oborů a pět přátel umění neb dějepisu pražského. Desátý člen – předseda byl jmenován buď z městských radních nebo z obecních starších. Komitét ze svého středu volil konzervátora, jednatele a pokladníka. Schůze komitétu se měly konat nejméně jednou měsíčně. Členové komitétu byli voleni na tři roky, funkcionáři na rok. Počínaje rokem 1883 měla každý rok odstoupit třetina členů komitétu, kteří mohli ovšem být opět zvoleni. Komitét se vyjadřoval k jmenování kustoda starajícího se o sbírky, placeného městskou radou. Pravidla mohl měnit komitét při souhlasu městské rady nebo sama rada po konzultaci s komitétem.

První schůze stálého komitétu pražského městského muzea se uskutečnila v primátorské síni Staroměstské radnice dne 23. listopadu 1881 za předsednictví JUDr. Roberta Nittingera. Dále byli přítomni: advokát JUDr. Štěpán Emanuel Berger, architekt a obecní starší Josef Stanislav Doubek, podnikatel a zakladatel průmyslového muzea Vojta Náprstek, sochař Bohuslav Schnirch, JUDr. Hugo Toman, estetik, kunsthistorik a spoluzakladatel pražského Sokola PhDr. Miroslav Tyrš, malíř a architekt Bedřich Wachsmann a malíř František Ženíšek, omluven byl další člen komitétu, architekt Antonín Baum, kterého ještě do konce roku nahradil v komitétu architekt Antonín Wiehl.

Kavárenský pavilon byl postaven v roce 1876 v místech původního hradebního bastionu sv. Kryštofa. Muzeum jej získalo pro své sbírky v roce 1882 a v roce 1883 zde otevřelo první expozici, fotografie po roce 1883, MMP H 99 909.

V letech 1896–1898 byla ke kavárenskému pavilonu podle návrhu architekta Antonína Balšánka přistavěna dnešní neorenesanční budova, MMP H 13 874/1-2.

Již na konci listopadu toho roku získalo muzeum pro uskladnění sbírek místnost vedle archivu na pražské radnici. Schůze komitétu se pak až do první poloviny příštího roku odehrávaly ve znamení diskusí o získávání nových předmětů a zároveň byly poznamenány snahami získat pro muzeum další prostory, zejména pro vystavování. Kromě oprášení starších návrhů padaly na schůzích komitétu nápady nové: např. na využití přízemních místností Vyšší dívčí školy či na zakoupení Anežského kláštera. K definitivnímu zlomu pak došlo zhruba v polovině roku 1882, kdy muzeum získalo pro své účely dosavadní kavárenský pavilon v městských sadech na Poříčí. Stal se první expoziční a výstavní budovou muzea, k níž byla v letech 1896–1898 přistavěna budova nová, dnešní hlavní budova Muzea hlavního města Prahy.