Regionální pracoviště pro péči o tradiční lidovou kulturu
Regionální pracoviště zajišťuje kontinuální identifikaci a dokumentaci jevů a proměn tradiční lidové kultury na území hlavního města, jejich prezentaci a propagaci. Metodicky vede a spravuje krajský seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury, zřízený usnesením Rady hlavního města Prahy v roce 2014. Zapsáním statku na Krajský seznam získávají nositelé statku prestižní ocenění za udržování lidové kultury v regionu.
Krajský seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury
1. Spolek Vltavan v Praze
Spolek Vltavan byl založen roku 1871 jako podpůrné profesní sdružení plavců a „lidí od vody“. Reprezentuje tradici vorařství na řece Vltavě a historický odkaz zaniklé pražské osady Podskalí (zápis 29. 5. 2015).
2. Obce baráčnické na území hlavního města Prahy
Baráčnické spolky působí v Praze od roku 1880 a jejich činnost navazuje na vlastenecké snahy konce 19. století. Spojuje v sobě účely dobročinné a podpůrné s cíli zábavními a vzdělávacími, se zvláštním důrazem na oživování starých českých zvyků a obyčejů (zápis 29. 5. 2015).
3. Tradice českého loutkářství v Praze
Loutkářství jako projev lidového interpretačního umění došlo v českém prostředí masového rozšíření. S hlavním městem jsou spojena významná prvenství oboru – založení nejstaršího odborného časopisu či vznik první profesní loutkářské organizace na světě (zápis 30. 1. 2018).
4. Praha a střední Čechy – kolébka vodáctví v Evropě
Praha v rozvoji českého vodáctví zaujímala vždy hlavní postavení. Fenomén je coby volnočasová sportovní aktivita spojen mimo jiné s dějinami trampingu či skautingu (zápis 1. 12. 2020).
Dokumenty
Kultura Prahy jako evropské metropole má svá nezanedbatelná specifika, která se podílejí na formování jejího městského kulturního dědictví a vyplývají zejména ze složení obyvatelstva, resp. vysoké míry migrace, kdy téměř polovina obyvatel nemá ve městě své kořeny. Způsoby vytváření sociálních vazeb a urbánních komunit, kde jsou primární vztahy (rodina, sousedství) nahrazeny vztahy sekundárními (organizace, spolky apod.), rovněž významně ovlivňují a historicky ovlivňovaly lidovou kulturu v hlavním městě. Jiným rysem, kterým se městské kulturní prostředí odlišuje od venkovského, je jeho větší fragmentarizace. Muzeum města Prahy neopomíjí dokumentovat oblasti, do kterých se tyto sociální aspekty promítají. Pozornost věnuje i spontánním, neformálním projevům současné kultury a každodennosti, které mají potenciál skupinového či generačního hodnotového ukotvení. Na dnešní kulturní rozmanitosti velkoměsta se ve velké míře podílejí různě (generačně, profesně, zájmově, hudebně či jinak) definované subkultury a národnostní a etnické menšiny, jež vytvářejí a sdílejí vlastní kulturní hodnoty a vlastní živý folklor.
Doklady tradiční lidové kultury v Praze lze nalézt i v hmotných projevech, výrazně například v architektuře. Na území města se dochovalo několik souborů tradiční vesnické lidové architektury. Nacházejí se zde dvě vesnické památkové rezervace s minimálně narušenou urbanistickou strukturou a stavbami lidového charakteru, Stodůlky a Ruzyně, a dále několik chráněných územních celků vesnických památkových zón – Královice, Stará Hostivař, Buďánka, Střešovičky, osada Rybáře v Troji, Bohnice a Ďáblice. Jednotlivé stavby či menší soubory lidové architektury lze nalézt i v jiných částech hlavního města.
Regionální pracoviště metodicky spolupracuje s Národním ústavem lidové kultury ve Strážnici a s Odborem regionální a národnostní kultury Ministerstva kultury ČR.