Městské museum
Městské museum v roce 1881
Deklarovaným podnětem vzniku muzea byla v prvé řadě záchrana domácích památek a v Pravidlech schválených v roce 1881 jsou formulovány základní principy jeho fungování:
§ 1. Účelem městského musea Pražského jest, sbírkou památek historických ku Praze se vztahujících a jmenovitě památek výtvarného umění a uměleckých řemesel poskytovati obraz vzdělání a vkusu Pražanů v dobách minulých.
§ 2. Stálý komitét musejní má vyhledávati, před zkázou a zcizováním zachovávati, získati a vystavovati památky druhů v §. 1. vyslovených. Pokud památek samých získati nelze, mají býti mezery vyplňovány odlitky a vůbec reprodukcemi druhu všelikého.
§ 3. K dosažení cíle tohoto mají sloužiti: a) dotace od obce Pražské, b) dary a odkazy jakékoli, především pak na uměleckých památkách přáteli muzea Pražského poskytované, c) vypůjčování památek uměleckých a historických, opatrování a vystavování jich v místnostech musea dle dorozumění s majiteli pro každý jednotlivý případ, konečně pak i d) vstupné, jakého se po případě docílí.
§ 4. Veškeré sbírky městského musea, pokud nebyly jen zapůjčeny, jakož i inventář jsou vlastnictvím obce Pražské.
Novostavba kavárenského pavilonu v parku v místech čerstvě zbořeného pražského opevnění poblíž Poříčské brány v roce 1876. Pro časopis Světozor nakreslil B. Kutina, xylografie.
Až do první poloviny příštího roku bylo základním problémem umístění muzea a získávání nových sbírek. diskuse o získávání nových předmětů byly neseny zejména snahami získat pro muzeum další prostory, zejména pro vystavování. Ve hře bylo více míst: Prašná brána, Staroměstská mostecká věž, letohrádek Amerika a Letohrádek královny Anny, přízemní místnosti Vyšší dívčí školy ve Vodičkově ulici či prostory Anežského kláštera. K definitivnímu zlomu pak došlo zhruba v polovině roku 1882, kdy muzeum získalo dosavadní kavárenský pavilon v městských sadech na Poříčí.
První ředitel muzea – Břetislav Jelínek
Po polovině roku 1882 se stal kustodem Břetislav Jelínek (původním jménem Josef Boleslav Otakar Jelínek). Narodil se 16. března 1843 v rodině pražského obchodníka a ředitele lochovické přádelny bavlny. Zběhl ze studií na pražské polytechnice a poté tři roky docházel na mimořádné studium na filosofickou fakultu, kde navštěvoval přednášky z archeologie, dějin umění, staročeského práva a slovanské filologie. Když byl v roce 1880 zahájen konkurs na rodinný majetek, přišel Břetislav Jelínek o dosavadní zajištění, které mu umožňovalo věnovat se koníčkům, zejména archeologii. Místem kustoda v novém muzeu získal nejzákladnější existenční jistotu, a to mu umožnilo věnovat se vlastním zájmům. V čele muzea strávil Jelínek plných třicet let (1883–1913) a ovlivnil tudíž významným způsobem sbírkotvornou činnost muzea. V tomto období byly založeny nejkvalitnější muzejní sbírkové fondy a dostalo se jim standardně kvalitní péče, a to po stránce konzervátorské i evidenční. Zasadil se i o pozitivní ohlas expozic města Prahy na výstavách v letech 1891, 1895 a 1908. Jako ocenění po úspěchu expozice na Národopisné výstavě v roce 1895 získal titul ředitele Městského musea pražského. Břetislav Jelínek zemřel 22. května 1926 a je pohřben v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.
Na horní podestě v nové budově, kolem roku 1913. Uprostřed první ředitel Musea města Prahy B. Jelínek (1843–1926), vpravo druhý ředitel F. X. Harlas(1865–1947, ředitelem 1913–1930) a vlevo asistent a během I. světové války i zastupující ředitel V. V. Štech (1885–1974).
Současná budova muzea
O přístavbě městského muzea se uvažovalo mnoho let, nejstarší plánová dokumentace pochází z prosince roku 1889. Po různých peripetiích se městská rada v srpnu 1895 usnesla, že vyhotovení plánů zadá architektu Antonínu Balšánkovi a vyzvala jej k jejich zhotovení. Balšánkovy plány pak schválil sbor obecních starších na samém konci roku 1895 a na jaře 1896 konečně začala stavba nové budovy. Dne 22. října 1898 proběhla jakási neveřejná vernisáž nové budovy a následovaly dva roky intenzivní instalační činnosti, při níž Břetislavu Jelínkovi již pomáhal mladý historik umění František Xaver Harlas, pozdější Jelínkův nástupce ve vedení muzea. Od poloviny března do poloviny května roku 1899 byla budova Pražanům přechodně otevřena posmrtnou výstavou děl Luďka Marolda. 27. září roku 1900 byla konečně nová budova s nově instalovanými sbírkami otevřena veřejnosti definitivně.
Návrhy novostavby neorenesanční budovy městského musea, současné hlavní budovy na Florenci. Autorem návrhu byl architekt Antonín Balšánek, schváleno sborem obecních starších dne 28. 12. 1895, pohled na průčelí. Stavba probíhala v letech 1896–1898, další dva roky se instalovaly sbírky.