Konzervace a restaurování sbírek

S pojmem konservátor se poprvé setkáváme v Pravidlech stálého komitétu městského muzea Pražského, která byla vydána sborem obecních starších král. hlav. města Prahy dne 3. 10. 1881. Dle § 8. Radou městskou jmenovaný komitét zvolí ze členů svých většinou hlasů konzervátora městského muzea Pražského, jednatele a pokladníka. Konservátor jest náměstkem předsedy, má vrchní dozor na sbírky musejní, chystá program schůzí, v nichž také předsedá, když předseda přítomen není. A podle § 11. Objeví-li člen komitétu předmět pro sbírky musejní vhodný, má o tom učinit oznámení konservátorovi, jenž vezma k tomu jednoho neb dle okolností i více znalců odborných ze středu komitétu, věc vyšetří a vhodný návrh pro příští sezení komitétu připraví. Prvním konzervátorem muzea byl zvolen dr. Miroslav Tyrš. V příštích letech však praxe ukázala, že konzervátorem musí být odborný pracovník muzea. Z funkce konzervátora pak dále vznikla funkce ředitele muzea, nešlo tedy o člověka, který fyzicky pečuje o stav sbírkových předmětů, tak, jak chápeme tento pojem dnes.

Od prvopočátků Muzea hlavního města Prahy zajišťovali řádný chod muzea 2 odborní pracovníci (kustod - později ředitel a asistent) a 2 pomocné síly (konzervátor a laborant), které měly na starosti správu depozitářů, konzervaci sbírek apod. Minimum pracovníků bylo v muzeu ještě na konci 2. světové války. Až po roce 1945, kdy bylo pro veřejnost nově otevřeno pravěké oddělení, bylo toto vybaveno keramickou laboratoří a počet muzejních pracovníků se významněji rozšířil. Přínosem pro činnost muzea a péči o sbírky bylo získání přízemí bývalého kláštera kanovníků sv. Augustina na Karlově v lednu 1949, kde byly zřízeny některé pracovny, například sochařská restaurátorská dílna.

Od roku 1965 začalo muzeum budovat cílevědomě konzervátorskou dílnu v hlavní budově na Florenci. Do roku 1970 se podařilo pracoviště vytvořit a vybavit jej moderní přístrojovou technikou, která pak byla v dalších letech ještě doplňována. Vzniklo tak ve své době jedno z nejmodernějších konzervátorských pracovišť v československých muzeích. Specializovalo se na konzervaci obecných a barevných kovů, dřeva a textilu. Provádělo konzervaci předmětů získaných z archeologických výzkumů i předmětů uměleckého charakteru. Na tomto pracovišti vznikla v letech 1973-1974 i nová metoda konzervace středověkého skla. V 60. a 70. letech byla věnována pozornost i modernizaci muzejní fotolaboratoře a keramické laboratoře archeologického oddělení. Pro nedestruktivní průzkumy kovových předmětů se začalo využívat RTG zařízení. V roce 2004 došlo k organizačním změnám, konzervátorská pracoviště se z hlavní budovy muzea na Florenci začala postupně přesouvat do nového muzejního areálu v Praze Stodůlkách.