Muzeum hlavního města Prahy

Zahrada

Zahrada vily byla projektována současně se stavbou vily. Jejími autory jsou tři vynikající zahradní architekti: Camillo Schneider (1876–1950), spoluautor zámeckého parku v Průhonicích a zahrady Nosticova paláce v Praze, Karl Förster (1874–1970), zahradní architekt z Postupimi, a Hermann Mattern (1902–1971), člen berlínské akademie. Původní plány zahrady byly nalezeny v pozůstalosti Milady Müllerové, uložené v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze. Při jejich studiu objevila Dr. Božena Pacáková–Hošťálková analogii mezi postupy užitými při řešení obytného prostoru zahrady a prostoru obytné haly v domě, jež se projevuje zejména opakující se barevností. Dr. Pacáková–Hošťálková konstatuje: „Zelený mramor hlavní haly nahradila venku tmavě zelená tisová stěna. Pestrost kavkazských, perských a afgánských koberců květinový záhon. Fialovou barvu pohovky měly venku květy kosatců a floxů, barvu červeného brokátu dvojsedadla květy pivoněk, růžovou barvu křesla květy aster, šedozelenou barvu druhého křesla dužnaté listy rozchodníků, potah třetího křesla s květinovým motivem na světlém podkladu ztělesňovala pestrost záhonu obecně...“


 

Podle průzkumu provedeného Ing. Vítězslavou Ondřejovou v rámci přípravných prací rehabilitace zahrady se v úplnosti dochovala modelace terénu včetně opěrných zdí a schodišť. Pod vrstvami zeminy zůstalo zachováno zpevnění severního svahu plochými kameny kladenými do výrazných kosočtverců. Ing. Ondřejová identifikovala také několik dřevin z původní výsadby: „…dvě poměrně zdravé a zachovalé borovice černé (Pinus nigra) v severovýchodním rohu zahrady, dub letní pyramidální (Quercus robur Fastigiata) u severního rohu domu, velikostí i tvarem pozoruhodný exemplář jalovce virginského v zakrslé rozložité formě (Juniperus virginiana Tripartita) u paty schodiště ze vstupního do hlavního prostoru zahrady a unikátní, velký a plodící břečťan (Hedera helix) u schodiště proti vstupu do zahrady...“
 

Zahrada byla ale značně zarostlá mladšími porosty, které základní koncepci narušily, a z toho důvodu musely být až na malé výjimky odstraněny. Z mladší výsadby Ing. Ondřejová zachovala pouze dva tisy (Taxus baccata), a to stromový exemplář v jižním rohu centrálního prostoru zahrady a keřový exemplář na severním svahu u domu.

 

Po obnově zídek a zpevnění severního svahu byla zahrada osázena podle původních plánů. V několika případech však přece jen muselo dojít ke změnám sortimentu, neboť některé původní odrůdy se již nepěstují. V těchto případech je Ing. Ondřejová nahradila odrůdami novějšími, přičemž přísně dbala na zachování barvy, výšky vzrůstu i doby květu. Změny nastaly zejména u kosatců (Iris), plaměnek (Phlox), chryzantém (Chrysanthemum) a jiřin (Dahlia). U západní fasády přiléhající k veřejnému schodišti byly znovu vysazeny ovocné stromy tvarované do ploché stěny — jabloně (Malus sp.) a hrušně (Pyrus sp.). Jedná se o ovocné dřeviny typické pro zahrady třicátých let.
Také pohledové clony zachycené v původních plánech byly obnoveny. Ve střední části zahrady tvoří pozadí barevného trvalkového záhonu tmavě zelený tisový plůtek (Taxus baccata), při Střešovické ulici byl znovuosazen habrový plot (Carpinus betulus) a u drátěného plotu oddělujícího pozemek vily od sousední zahrady byl vysazen ostružiník (Rubus sp.). K plotu u ulice Nad Hradním vodojemem byl znovu vysazen břečťan (Hedera helix). Dále byl k patě domu vysazen přísavník trojcípý Veitchiův (Parthenocissus tricuspidata Veitchii), aby jihovýchodní fasáda vily byla opět pokryta zelení, neboť původní zeleň byla v šedesátých letech stržena. Až nová výsadba vzroste, získá zahrada podobu, jakou měla ve třicátých letech.

 

Overlay loader