Muzeum hlavního města Prahy

Wiehlova mříž

Wiehlova mříž

Místo:
Hlavní budova muzea

Termín:
1. 2. 2016 – 30. 4. 2016

Ve sbírce mříží a kovářských prací Muzea hlavního města Prahy se nachází opravdový skvost, mřížová kaple (sacellum) ze Strahovského klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie, v níž bylo, s výjimkou válečných období, v letech 1628–1811 uloženo tělo zakladatele řádu premonstrátů – sv. Norberta. Jde o kvalitní kovářskou práci, hlásící se k renesanční tradici. Jedná se o kované pruty s kruhovým profilem, ty jsou místy doplněny plochými motivy listů a květů. Velmi důležitým prvkem je tepaný a sekaný motiv andělských hlaviček s křidélky, oblíbený motiv konce 16. a prvních desetiletí 17. století.  To také ukazuje vystavená část mřížové výplně dveří. (MMP H V 1423/3). Mříže byly v kostelích na konci 16. a v 17. století naprosto běžné. Uzavíraly boční kaple nebo se stavěly kolem náhrobků.

Tělo sv. Norberta z Xanten (1082–1134) bylo přeneseno do Prahy z tehdy již luteránského Magdeburku v roce 1627. Napřed bylo uloženo na hlavním oltáři kostela a teprve v roce 1628 v zmíněné mřížové kapli. Mřížová kaple je dílem měšťana a zámečníka Menšího Města pražského Jakuba Ernsta a byla malována a pozlacena podle dobového zvyku malířem Hanušem Schlemüllerem. Kaple stála uprostřed hlavní lodi na úrovni kazatelny. Měla čtvercový půdorys se stranou o délce cca 240 cm, výška dosahovala cca 340 cm. Změna výzdoby kostela v polovině 18. století vedla k tomu, že kaple působila v prostoru zastarale. Proto byla v roce 1811 odstraněna. Ostatky světce byly přeneseny opět na hlavní oltář a později do boční kaple, kde jsou dodnes. Části rozebrané mřížové kaple byly dlouho použity jako zábradlí v domě čp. 161 v Úvoze na Hradčanech. Poté byla mříž zakoupena pražským starožitníkem Chaurou, od něhož mříž v roce 1898 koupilo pražské městské muzeum. Kaple je vedena pod inventárním číslem MMP H V 1426/1-14.

Rytina Daniela Wussina, která byla publikována spolu se spisem „Vita mors et translatio s. Norberti“ v roce 1671, je pravděpodobně jediným obrazovým pramenem k dějinám kaple. Vyobrazení kovaných prvků na ní můžeme považovat za autorovu licenci, nikoli však samotnou konstrukci mříže. Při své snaze o obnovu torza sacella v tehdejší expozici Muzea královského hlavního města Prahy v roce 1905 se jí řídil i architekt a člen Komitétu městského musea Antonín Wiehl (1846–1940). Postup můžeme podrobně sledovat díky souboru čtyř výkresů (MMP H 56.405 A- D). 

Fotografie první, tehdy teprve pět let staré expozice „zámečnického oddělení” nám ukazuje i místo, které se mělo kvůli instalaci mříže uvolnit a exponáty posunout. (obr. 6)
V roce 1905 proto došlo k rozebírání mříže ‒ s výhledem na její budoucí opětovné složení. Projekt se bohužel nakonec nerealizoval a jednotlivé díly byly rozptýleny. Podařilo se je však identifikovat a přiřadit k sobě, zásadně nápomocny při tom byly právě výkresy Antonína Wiehla.

Overlay loader