Muzeum hlavního města Prahy

Vstupní prostor

Vstupní prostor

Vstup do vily je situován pod úrovní přístupové cesty, dva stupně vyrovnávají svažitost terénu. Mělká nika je v celé ploše obložena žlutým leštěným travertinem. Dubové vstupní dveře mají původní mosaznou kliku ukončenou černou koulí. V jejich sousedství stojí kamenná lavice, vložená mezi dva travertinové kubusy. Vrchol pravého kubusu nese mísu s pelargoniemi, která kryje otvor pro shoz koksu do uhelného sklepa. Stínidlo nástropního osvětlovadla válcovitého tvaru je z mléčného opakního skla a je upevněno v manžetě z mosazného plechu. Podle návrhu Adolfa Loose jej vyrobila pražská firma Franta Anýž & spol.

Při rekonstrukci vstupní niky bylo opraveno poškozené travertinové obložení a kámen byl vyčištěn, takže se jeho zlatě žlutá barva uplatňuje opět v plné kráse. Nově byla z měděného plechu zhotovena mísa pro pelargonie.


Chodba na první pohled upoutá barevným souzvukem mitisové zeleně se sytou terakotovou barvou. Stěny překvapivě úzké chodby jsou v celé výši obloženy velkými, zeleně zbarvenými deskami z opakního skla. Podlahu kryjí zemitě zbarvené dlaždice. Barevný souzvuk doplňuje temně rudá barva, kterou je natřen radiátor ústředního topení. Po stranách vstupních dveří jsou dvoje bíle natřené dveře. Vlevo od vstupu se nachází bývalá hovorna, která sloužila k přijímání návštěv, jež nebylo nutné uvést do obytné části vily. Pravé dveře vedou do prostor provozního zázemí domu. V ose chodby jsou prosklené dvoukřídlé kyvné dveře se skleněnými madly, jež vedou do haly. Při rekonstrukci chodby bylo nutné vyřešit problém, jak doplnit několik poškozených tabulí skleněného obložení. Použité skleněné desky se totiž vyznačují velmi neobvyklou barevností i mimořádnou tloušťkou. Po řadě zkoušek se úkolu se ctí zhostil restaurátor Karel Černohorský ve spolupráci se sklářem a sochařem Zdeňkem Lhotským.

Hovorna, dnes kancelář a pokladna je situována vlevo od vstupních dveří. Původní zařízení ani fotografická dokumentace se nedochovaly. Písemně však je doložena barevnost místnosti: stěny byly fialové a nábytek žlutě lakovaný. Víme též, že na jedné stěně byla umístěna mapa ČSR. Informace o barevnosti hovorny byly získány z deníku stavitele Bořivoje Kriegebecka a z knihy Claire Loosové „Adolf Loos Privat“, vydané ve Vídni roku 1985. Průzkum potvrdil, že stěny měly temně fialovou barvu. Ta byla při rekonstrukci obnovena. Změna využití místnosti i skutečnost, že nábytek se nedochoval, umožnily nové řešení, jehož autorem je architekt Stanislav Picek.

 

Overlay loader