Muzeum hlavního města Prahy

Slavnost kopí a hřebů

Článek od historiků Muzea hlavního města Prahy přibližující fenomén poutnictví ve středověku.



Lancea et clavus Domini - slavnost kopí a hřebů

Doba Karla IV. je neodmyslitelně spjata se silným náboženským cítěním a imaginace středověkého člověka byla ve své každodennosti s ní silně prolnuta. Poutě ke svatým místům a především sběr relikvií jsou jen jedním z dokladů, které nám myšlenkový svět středověké společnosti přibližuje. I tím, jak blízká je našemu současnému životu, vždyť cestování a sběratelství milují mnozí z nás. 

Unikátní exemplář poutnického odznaku, který je jediný dochovaný svého druhu, si můžete od 13. prosince prohlédnout v Domě U Zlatého prstenu. Jde o naprosto ojedinělý doklad poutí do Prahy, kterým se bude připravovaná expozice Muzea hlavního města Prahy pyšnit.
 

Poutní Praha za Karla IV. 

Roku 1369 kronikář Beneš z Weitmile zaznamenal, že se na dnešním Karlově náměstí „...shromáždilo tolik lidí z cizích krajin, že se zdálo, jako by ono veliké náměstí na Novém Městě blízko Zderazu bylo všude naplněno lidmi. Jak všichni obecně říkali, nikdo z lidí ještě nikdy neviděl tolik lidí shromážděných na jednom místě.“ Důvodem tohoto srocení lidu byla pozoruhodná součást života středověkého člověka – pouť ke svatým ostatkům.

Nejslavnějšími cíli křesťanských poutníků byly kromě Jeruzaléma Řím a Santiago de Compostela. Putování bylo ve středověku zdlouhavé a nebezpečné, přesto se na svatá místa vydávaly statisíce poutníků, aby tímto způsobem došli odpuštění hříchů a spásy. Díky snaze Karla IV. učinit ze svého sídelního města střed Římské říše se významným poutním místem stala na čas i Praha.

Česká metropole se měla v Karlových představách svým významem přiblížit Římu, který byl posvěcen tisícovkami těl raně křesťanských mučedníků – světců. S tímto záměrem lze spojit Karlovu nebývalou zálibu ve shromažďování ostatků svatých. Zárodek velkolepých pražských poutí lze sledovat již v roce 1350, kdy Karel získal tzv. říšský poklad, který byl odznakem císařské hodnosti. Poklad byl tehdy přenesen do Prahy a na Květnou neděli nesen v slavnostním procesí z Vyšehradu na Pražský hrad, přičemž byl v nově založeném Novém Městě ukazován lidu.

Součástí pokladu byla i jedna z nejvýznamnějších relikvií soudobého křesťanství – hlavice kopí, kterým měl být probodnut ukřižovaný Kristus, jež v sobě má navíc připevněn hřeb, kterým měl být přibit na kříž. Na žádost Karla IV. vydal papež Inocenc VI. v roce 1354 bulu, kterou v německých a českých zemích ustanovoval svátek Kopí a hřebů Páně (Festum lancee et clavium Domini), který připadal na pátek po druhé Neděli velikonoční. Centrem oslav tohoto svátku se v Praze stal Dobytčí trh, dnešní Karlovo náměstí. Zde bylo během slavnostní ceremonie z dřevěné věže ukazováno přes čtyřicet relikvií, uložených v bohatě zdobených relikviářích; celá slavnost vrcholila ukazováním relikvie sv. Kopí. Postupem času získaly tyto slavnosti na masové oblibě a počty poutníků, putujících u příležitosti tohoto svátku do Prahy i z daleké ciziny, lze odhadnout na desetitisíce.


Tajemný odznak v muzejních sbírkách

Ke znakům poutníků patřil ve středověku poutnický oděv, klobouk a plášť, poutnická hůl, mošna a po dosažení cíle také poutnický odznak, připevňovaný nejčastěji na klobouk. Poutnické odznaky se vyráběly a prodávaly v místech kultu pod dohledem církve a sloužily jako důkaz vykonání pouti. Zvyšovaly také osobní prestiž nositele po návratu domů a poskytovaly mu během cesty ochranu - s odkazem na Ježíšova slova „Kdo přijímá vás, přijímá mne“ (Mt10) měli poutníci právo očekávat pohostinnost.

Popularita poutních odznaků byla zvýšena vírou v jejich možné zázračné působení, byly používány jako ochranné amulety a někteří si je brali s sebou do hrobu. Jediný známý exemplář poutního odznaku, který mohli získat poutníci putující ve 14. století na svátek Kopí a hřebů Páně do Prahy, se nachází ve sbírkách Muzea hlavního města Prahy. Jedná se o drobný reliéf ze slitiny cínu a olova s vyobrazením dvou figur pod křížem – stojícího sv. Petra v papežské tiáře a klečícího Karla IV. v císařské koruně, třímajícího kopí. V rozích byl opatřen drobnými oušky, pomocí nichž byl připevňován na oděv; dnes je z nich zachováno pouze jedno.

Podle písemných zpráv byl nalezen koncem 19. století na Vyšehradě, dostal se do majetku malíře Petra Maixnera a po jeho smrti byl zakoupen do muzejních sbírek. Jeho starší osudy nelze vysledovat, zda jej skutečně nějaký účastník oslav nosil, či se jedná o pouhý pozůstatek výroby středověkých suvenýrů, zůstane otázkou. I tak se ale jedná o unikátní doklad významné etapy českých dějin, kdy si Praha na čas přisvojila k titulu „caput regni“ i titul „caput imperii“.

(------LINKA------)


Mgr. Jana Viktorinová, Mgr. Matej Pospíšil

Overlay loader