Muzeum hlavního města Prahy

Metoda a postup restaurování

Metoda a postup restaurování

Restaurování a rekonstrukce Müllerovy vily byla zahájená 23. listopadu 1998 na základě projektu zpracovaného architektonickým ateliérem GIRSA AT s.r.o. v autorském kolektivu pod vedením Doc. ing. akad. arch. Václava Girsy.

Při obnově Müllerovy vily jako takové, součástí jejích exteriérů i komponentů bezprostředně navazujícího okolí, šlo především o stavební konsolidaci a konzervaci původních materiálů, přičemž v přiměřeném rozsahu (na základě exaktního vyhodnocení speciálních průzkumů) byl ve specifických případech nezbytné uvažovat o zásazích rekonstrukční povahy (rekonstrukce lícní omítkové vrstvy fasády, výměna části podezdívek plotu z režného zdiva, obnova části hydroizolací a horních pochozích ploch teras domu z litých asfaltů a pod.). Usilovat o uplatňování kritérií, charakteristických pro metodu „restaurování architektury“, znamenalo v tomto případě chránit a restaurátorským přístupem ošetřovat i ty stavební výrobky a materiály, které jsou v jiných případech posuzovány jako běžné a tudíž nahraditelné stejným typem materiálu (například obklady z bílých typových kachlíků v koupelnách). Restaurátorská činnost se zaměřila na restaurování dochovaných truhlářských výrobků, jež jsou součásti stavby (okna, dveře, podlahy, zábradlí apod.) i souboru vestavěného nábytku
a obložení – s dýhovanými či lakovanými povrchy. Restaurátorsky byly ošetřený prvky z kamene, kovu, skla, keramiky a konzervační metoda byla použitá
v případě papírových tapet a obložení z přírodních rohoži. Díky sondáží výmaleb sten se podařilo objevit původní odstíny výmalby interiérů (hlinkové a olejové nátěry).

Náročným problémem byla obnova vnitřních rozvodů vody a elektřiny které dnes zajišťuji provoz domu. Architekt obnovy zvolil citlivou metodu s využitím existujících tras a poloh původních rozvodů. Bohužel v některých místnostech, jako je například rodinná koupelna, se vedení vody neobnovilo vzhledem k míře zachování původních obkladů stěn a také vzhledem k tomu, že se tato koupelna v rámci expozice nebude již používat. Jednou z nejnáročnějších akcí při obnově Müllerovy vily bylo dohledávání dobových prvků a materiálů. Celá akce byla založena na uveřejnění inzerátů v časopisech Zprávy památkové péče a Architekt a zároveň i v televizní relaci věnované Müllerově vile. Nejpřínosnější se však ukázaly prohlídky jiných staveb s 30 let, ve kterých se prostě potřebné prvky a materiály našly. Předmětem sběru byly vedle zařizovacích předmětů i zcela banální stavební materiály, jako jsou bělinové obklady ze třicátých let. Nedílnou součástí restaurování Müllerovy vily je i rekonstrukce původní zahradní úpravy, teras a oplocení, a to včetně obnovy vegetace podle plánů z let 1929 až 1932 na nichž se vedle Adolfa Loose podíleli i tři významní zahradní architekti Camillo Schneider, Karl Foerster a H. Matern. Objev historických osazovacích plánů, zásadním způsobem ovlivnil projektovou fázi rehabilitace této zahrady. K rekonstrukci zahrady se přistupovalo obdobně, jako při jejím utváření, neboť je nedílnou součástí celku Müllerovy vily a osobitým tvůrčím počinem, který vynikal koncepcí i mírou jejího naplnění. Dnes zde tedy můžeme obdivovat zcela přesně rekonstruovanou památku zahradního funkcionalistického umění ze třicátých let dvacátého století.

Rehabilitace Millerovy vily zahrnovala v závěrečné fázi instalaci interiérů nábytkem, koberci a uměleckými předměty. Některé ztracené mobiliární předměty, důležité z hlediska autorské koncepce architekta loose byla rekonstruována podle dostupných archivním fotografii a výkresů. Pojetí instalace interiérů kopíruje přesně stav po dokončení stavby v roce 1930, kdy lze doložit přítomnost a tvůrčí vliv architekta Adolfa Loose, stav vnitřního vybavení vily tomto období je zároveň dokumentován původními plány, dobovými fotografiemi i svědectvím řady významných návštěvníků.

V květnu roku 2000 byla zpřístupněna obnovená a restaurovaná Müllerova vila s expozicí založenou převážně na originálním historickém vybavení nábytkem 
a uměleckými díly, doplněná studijním a dokumentačním centrem. V tomto domě tak vznikl světový památník nejen Adolfa Loose a jeho spolupracovníků,
ale i stavebníka vily Ing.Dr. Františka Müllera. Jedná se bezesporu o nejpřednější příspěvek Hlavního města Prahy světové kulturní veřejnosti při příležitosti prohlášení Prahy Evropským městem kultury v roce 2000.

Omítky
Fasády prošly v minulosti opravami, v jejichž důsledku došlo k degradaci původních omítkových vrstev. Pomocí sondáží bylo nejprve zjištěno původní souvrství omítky. Na základě laboratorní analýzy bylo rozhodnuto sejmout zbytky původních úprav až na cihelné zdivo a provést rekonstrukci jak podkladní omítky, tak štukové lícní vrstvy v rozsahu celého exteriéru. Přestože rekonstrukce respektovala původní technologii, bylo nutné posílit trvanlivost úpravy, a to jak v rámci složení maltoviny a štuku, tak dodatečnou hydrofobizací líce omítek. Velká pozornost byla věnována docílení věrohodného barevného odstínu a dokonalé reprodukci povrchového zpracování líce nové štukové omítky.



Asfalt
Jeden z obtížných úkolů restaurování exteriérů se týkal přístupu k problematice dobové technologie litého přírodního asfaltu, jenž byl užit jako povrchový materiál na balkonech, terasách a střeše. Asfaltový povrch terasy před obývacím pokojem, na balkonech ložnice a dětského pokoje se podařilo zachovat v originálním stavu. Složitější byla rekonstrukce horní terasy a střechy, kde byly zjištěny poruchy hydroizolací, což si vyžádalo provedení kompletní rekonstrukce celého izolačního souvrství, které bylo modifikováno tak, aby zajistilo bezpečnou ochranu stavby.


Travertin
Travertin byl použit na obklad vstupu s lavicí a dlažbu do zahrady. Původní travertinové prvky byly provedeny z bešeňovského travertinu (původní lom je již uzavřen). Pro doplnění travertinové dlažby byl použit jako nejvhodnější podobný materiál Travertino Türko z Carrary.


Sklo
Obklad vstupní chodby – opaxit byl silně poškozen, řada desek byla rozbitá, a proto bylo nutné vyrobit nový obklad srovnatelný s původním opaxitem, který se v Evropě již nevyrábí.


Dřevo leštěné
V reprezentačních interiérech vily, především v jídelně, dámském budoáru, knihovně a šatnách, použil Adolf Loos dřevěné obklady ze vzácných druhů dřev (mahagonu, citroníku, dubu, javoru), které byly většinou leštěné na vysoký lesk šelakovou politurou. Během restaurování byly zafixovány praskliny, odstraněny původní politury, doplněny poškozené a chybějící části dýhy a provedeny nové povrchové úpravy. Byla použita taková metoda leštění, aby bylo dosaženo původního efektu na jednotlivých druzích dřeva.

Mahagon v jídelně


Mahagon v knihovně


Citroník v budoiru


Dub v pánské šatně


Javor v dámské šatně


Dřevo lakované
Většina dřevěných prvků ve vile je lakovaná krycími nátěry. Podrobnými sondami byla odkryta původní barevnost nátěru, kterou se podařilo zrekonstruovat s použitím původních technologií. Ve 30. letech minulého století používaly lakýrnické firmy pouze olejové nátěry diferencované podle místa použití. Tzv. „suché nátěry“ byly používány do interiérů, tzv. „mastné nátěry“ (lesklejší) byly určeny na venkovní použití. V Müllerově vile byly všechny vnitřní nátěry s výjimkou sklepních prostor finálně přebroušeny a jejich povrchová úprava byla polomatná. Všechny lakované prvky byly restaurovány tak, že pokud to bylo možné, byly demontovány a v dílně byly lakové vrstvy chemicky odstraněny. Po odstranění nátěrů, vybroušení a zpevnění konstrukce byly obklady znovu přelakovány olejově-alkydovými laky a následně přebroušeny klasickým způsobem.
 

Vstupní vestibul


Dětská herna a ložnice


Mramor
Pro zvýraznění monumentality obývacího pokoje zvolil Adolf Loos obklad ze vzácného druhu zeleného mramoru Cipollino dovezeného z alpské obce Saillon ve francouzském kantonu Calais v údolí řeky Rhony. Před zahájením restaurování bylo zjištěno, že značná část obkladu je popraskaná, zvětralá až rozpadlá. Vlivem kondenzace a difuze vodních par došlo k zvětrávání líce desek, což se projevilo hrubou strukturou povrchu a světlým zabarvením. Během restaurování byly zvětralé části odstraněny a materiál byl vyčištěn. Poté byla celá plocha mramoru přebroušena a po retuši pigmentem navoskována a vyleštěna.


Keramika
V interiérech, které sloužily jako hygienické zázemí rodiny, byl použit bílý keramický obklad a vybavení. Kuchyňské a koupelnové obklady byly před rekonstrukcí silně znečištěny a na mnoha místech poškozeny. Rovněž toaletní vybavení koupelen bylo rozbité nebo zcela chybělo. Proto bylo nutné veškeré původní obklady nejdříve vyčistit od špíny, vodního kamene a rzi. V kuchyni, koupelně a na toaletách byl odstraněn keramický obklad, který nebyl původní a který byl nahrazen dobovými obkladačkami, a to podle barevnosti a velikosti originálů. Umývadla a toaletní mísy bylo potřeba někdy slepit z různých rozbitých částí a následně slepení zaretušovat.


Barevnost
Během průzkumů a následného restaurování výmalby interiérů byla odhalena překvapivě pestrá barevnost domu. Přímo objevná byla zjištěná kontrastnost barevného konceptu obou dětských pokojů. Po velmi pečlivém očištění lakovaných stěn obou místností včetně lišt a nábytku od nánosů latexu a okrového flandrování byly malířsky retušovány nejzachovalejší plochy jako referenční vzory originálů. Ostatní plochy byly nalakovány, barevný tón byl namíchán přesně podle původních odstínů


Tapety
Původní papírové tapety a tapety provedené z přírodních vláken se dochovaly v silně poškozeném stavu. V některých místnostech (např. v hovorně) se dochovala pouze torza původní tapety, kterou restaurátoři identifikovali pod několikanásobnou vrstvou nátěrů. Tuto místnost dnes zdobí papírová tapeta fialové barvy zrekonstruovaná na základě původního vzorku získaného během průzkumu. Velmi náročně probíhala restaurace francouzské papírové tapety v ložnici. Vzhledem k zachování tapety v rozsahu celé místnosti se rozhodlo o ponechání původní tapety na místě, byť velmi poškozené a barevně degradované. Během restaurování byla tato tapeta velmi pečlivě očištěna, zpevněna a chybějící místa byla doplněna imitativní retuší temperovými barvami. Po barevném doladění celého povrchu byla provedena ochranná fixace běleným včelím voskem.
 

Francouzská tapeta v ložnici


Tapeta v letní jídelně


Nábytek a umělecká díla
Originální kusy volného mobiliáře a umělecká díla byly v 60. letech 20. století deponovány jako exponáty Uměleckoprůmyslového musea v Praze, Národní galerie v Praze a Západočeské galerie v Plzni. Díky spolupráci se jmenovanými institucemi se podařilo veškeré dochované původní předměty znovu instalovat v interiérech Müllerovy vily. Předměty, které se nedochovaly, bylo nutné znovu vyrobit formou kopií s dodržením tvarové, materiálové a technologické věrnosti (např. pohovky v knihovně, pohovku, křesla a stolky v obývacím pokoji, sedací nábytek v japonském pokoji). Pro kopie těchto kusů byly jako vzor použity shodné kusy z pražských a vídeňských sbírek. Čalouny na nábytek byly vybrány u firmy Friedrich Otto Schmidt ve Vídni, jež dodávala některé nábytkové kusy do vily podle Loosova výběru již v roce 1930. Hlavním kritériem výběru byla maximální možná příbuznost barvy i materiálu s originálem, ať již částečně dochovaným, objeveným průzkumem (např. poslední zbytky původních sametů – šedozeleného a růžového dvou druhotně přečalouněných křesel typu Knieschwimmer z obývacího pokoje byly nalezeny mezi čalounickými hřebíčky), nebo novým, nahrazovaným na základě analogické dedukce podle archivních materiálů. Zvláštní problém představoval fialový samet na originální dochované pohovce umístěné v centrálním místě obývacího pokoje. Rozsáhlé poškození původního potahu si vyžádalo kombinovanou rekonstrukci: byl restaurován pouze pás poměrně zachovalého materiálu na soklu pohovky, ostatní části byly potaženy novým sametem, který byl připraven vídeňskou firmou dle původní struktury a barvy potahu.

Do interiérů se vrátily cenné obrazy a plastiky ze sbírek rodiny Müllerových. Jedná se o díla předních tvůrců českého moderního umění (Jana Preislera, Adolfa Kosárka, Otakara Lebedy, Antonína Slavíčka, Jana Štursy a dalších). Umělecká kolekce obsahovala ucelenou sbírku japonských barevných dřevořezů Sakina Hokusaie a Gototeie Kunisady (kopie těchto grafik zdobí stěny letní jídelny).
 


Rekonstrukce zahrady
Rehabilitace Müllerovy vily zahrnovala i úpravy přilehlé zahrady a bezprostředního okolí. Rekonstrukce původního rozvržení zahrady včetně zeleně byla provedena podle původní koncepce Adolfa Loose a nalezených originálních plánů významných zahradních architektů Camilla Schneidera a Karla Förstra. Sortiment rostlin na záhonech v zásadě odpovídá výběru dokumentovanému detailním návrhem z roku 1932, který
na základě staršího návrhu Camilla Schneidera modifikovali Karel Förster a Hermann Matern. Malé změny v druhové skladbě zejména kosatců (Iris), plaměnek (Ohlod),
chryzantém (Chrysanthemum) a jiřin (Dahlia) si vynutily okolnosti. Původně použité odrůdy se totiž v současné době nepěstují, nahradily je proto odrůdy novější. Na trvalkové rabato bastionového závěru navazuje záhon s pivoňkami (Paeonia lactiflora) a třpatkami (Rudbeckia fulgida). Vizuální kontinuita je docílena barevnými květnatými zídkami před tmavým pozadím, které vytváří břečťan (Hegera helix) porůstající opěrné zídky.

Overlay loader