Muzeum hlavního města Prahy

Literární kavárna

Literární kavárna

Literární kavárna je pořad, který díky neutuchajícímu zájmu publika probíhá již od října 2012 každé druhé úterý v měsíci s výjimkou letních měsíců, července a srpna. Příjemné besedy přibližují osobnosti z umělecké i vědecké sféry, besedovat se svými posluchači přišla již také řada žurnalistů a na mnohé další zajímavé osobnosti se můžeme těšit i do budoucna.

Celou řadu hostů přivádí a beseduje s nimi herečka Zdenka Procházková nebo žurnalistka Martina Fialková.

8. 1. 2019 Zdenka Procházková a Václav Pačes
Prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc., vystudoval biochemii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V Ústavu molekulární genetiky AV ČR studuje strukturu genomů. Jeho skupina patřila mezi první, které přečetly úplnou dědičnou informaci organismu (1986). Objevil enzym zapojený do katabolismu rostlinného hormonu cytokininu, je rovněž spoluautorem prvního českého syntetického genu. Publikoval více než 100 původních prací a podílel se na 5 knihách. Je zakládajícím členem Učené společnosti ČR, v jejímž čele stál v letech 2010–2012. V letech 2005–2009 byl předsedou Akademie věd ČR.

12. 2. 2019 Olga Scheinpflugová „O divadle a tak podobně“
Herečka Zdenka Procházková a ředitelka Památníku Karla Čapka Kristina Váňová představí blíže osobnost herečky a spisovatelky Olgy Scheinpflugové (1902–1968), od roku 1935 manželky Karla Čapka. Hrát začala v necelých osmnácti letech ve Švandově divadle na Smíchově, pokračovala v Městském divadle Královských Vinohrad. Od roku 1928 působila v Národním divadle v Praze. Byla to všestranná umělkyně s mimořádným talentem. Psala verše, romány, divadelní hry, knihy pro děti. Těžiště její tvorby je však v divadelním herectví. Při ztvárňování svých rolí se bránila patosu. I ona byla pro své demokratické názory a statečné občanské postoje umlčována, ale na rozdíl od jiných umělců se nikdy nesklonila před oficiální mocí. V závěru svého života ztvárnila i několik filmových a televizních rolí. 

12. 3. 2019 Martina Fialková a Jaroslav Šonský
Jaroslav Šonský je český houslový virtuos žijící ve švédském Norrköpingu, který v posledních několika letech střídá s Prahou. Pracuje idealisticky ve prospěch obou těchto zemí – nejen na hudebních pódiích, ale také jako iniciátor řady velkých kulturních projektů. Především je však vynikajícím hudebníkem, který koncertoval ve 23 zemích, hrál pro švédského krále a v Německu pro tři prezidenty při poslední návštěvě Václava Havla v roli české hlavy státu. S Jaroslavem Šonským si budeme povídat o natáčení dokumentu České kořeny ve Švédsku, jehož se stal aktérem, a také o souboru Martinů Strings Prague, který založil a vede. Dozvíme se něco o vzácných houslích z dílny francouzského mistra Villauma, na které hraje, i o tom, jaká je severská hudba a kultura vůbec.

 

(------LINKA------)


Informace pro návštěvníky 

Od 14:00 

Konzumační vstupenka 60 Kč zahrnuje nápoj a sušenky.

Program se koná v Kočárovně.


Martina Fialková, žurnalistka, dokumentaristka a organizátorka v oblasti kultury se narodila v Praze. Rodinné zázemí ji už v dětství nasměrovalo k literatuře, psaní a hudbě. Po studiích na gymnáziu a Vysoké škole ekonomické však pracovala nejprve v obchodní sféře, později ale cíleně zamířila směrem, který předurčily zájmy. Přirozená cesta vedla od práce v nakladatelství dále k žurnalistice. Kromě kulturních témat se jejím hlavním tématem stali krajané, Češi v zahraničí. Od roku 2008 je spoluautorkou projektu České kořeny – příběhy o cestách za svobodou, ve kterém vzniká cyklus dokumentárních filmů stejného jména. Mapuje aktivity pozoruhodných osobností z řad krajanů (dokumenty České kořeny ve Švédsku, ve Švýcarsku, ve Vídni, i České kořeny ve Vancouveru jste mohli vidět v ČT).

Martina Fialková kromě toho působí i jako hudební manažerka a zároveň s cyklem České kořeny organizuje v Praze od roku 2008 také související cyklus koncertů Hudba bez hranic, ve kterém již vystoupila řada předních českých i zahraničních hudebníků. Od roku 2003 do roku 2016 spolupracovala s redakcí magazínu pro krajany Český dialog. Kromě psaní článků připravovala po dobu 10 let také besedy Hovory bez hranic v Městské knihovně. Od roku 2006 je šéfredaktorkou kulturně-společenského měsíčníku Listy Prahy 1. Jako nezávislá žurnalistka rovněž publikuje v Xantypě nebo Harmonii i jinde. Spolupracuje s Českým rozhlasem, věnuje se i moderování.

Martina Fialková se řídí přesvědčením, že pracovat se má nejen rukama či hlavou, ale také srdcem. 

Zdenka Procházková je „grande dame“ českého herectví. Byla 17 let členkou Městských divadel pražských, i po desetiletích je nezapomenutelná její Líza Doolittlová ve hře G. B. Shawa Pigmalion, účinkovala v Národním divadle ve hře Ztracené štěstí, Sluha dvou pánů, Živnost paní Warenové nebo Svatba Krečinského. Zdenka Procházková hrála v mnoha českých filmech, např. Mrtvý mezi živými (1946), Týden v tichém domě (1947), Návrat domů, Daleká cesta (1948), Mladá léta (1952), Z mého života (1955), Nezlob, Kristino (1956), …a pátý jezdec je Strach (1964), Ztracená tvář (1965), Měsíc s dýmkou (1966), Jak napálit advokáta (1980), Upír z Feratu (1981), I ve smrti sami, Když chcípne pes (2004), Žil jsem s cizinkou (2005), Poslední cyklista (2014).  Stárnoucí herečku Lídu Baarovou ztělesňuje ve stejnojmenném filmu režiséra Filipa Renče natáčeném v roce 2015. Hrála samozřejmě také v celé řadě televizních seriálů jako Nemocnice na kraji města (1977), Návštěvníci (1983), Strážce duší (2003), Hraběnky (2007), Cukrárna (2010), Gympl (2012), Ulice, Ordinace v růžové zahradě (2005, 2015), Všechny moje lásky (2015). Působila jako konferenciérka v Laterně magice na světové výstavě Expo 58 v Bruselu.

Zdenka Procházková absolvovala stovky zájezdových představení, mezi nejúspěšnější pařila hra Drahý lhář, s partnerem Karlem Högerem, se kterým v roce 1965 hostovala v Renaissance Theater ve Vídni. V roce 1967 hrála hlavní roli v komedii Julie, ty jsi kouzelná v režii Oldřicha Nového, nejprve v Praze a pak v roce 1968 i ve Vídni.
V německém jazyce hrála v Kolíně nad Rýnem, Düsseldorfu, v Berlíně a především byla členkou vídeňského Burgtheateru, který jí nabídl angažmá jako první české herečce v poválečné historii. Byla docentkou pro jevištní výslovnost na Divadelní akademii v Düsseldorfu, natáčela v Düsseldorfu filmy a televizní inscenace, režírovala ve Frankfurtu, Postupimi a ve Vídni. S vlastním představením monologů, např. Guelmovým Jeanem a já získala první cenu na festivalu monodramat v Buenos Aires, česky si napsala monolog Drahý Diego o ruské milence slavného malíře Diega Rivery, který uváděla v divadle Kolowrat a Lyra Pragensis. Věnuje se interpretaci pražské německé literatury.
Za její dlouholetou a vytrvalou propagaci české kultury v zahraničí, především v německy mluvících zemích, ji Ministerstvo kultury České republiky vyznamenalo cenou Artis Bohemiae amicis (2002).

Zdenka Procházková je autorkou autobiografické knihy vzpomínek „Na jevišti mezi Prahou a Vídni“ (2004), knihy rozhovorů s přáteli a hereckými kolegy „Vášně, chutě, neřesti (2007), románu „Chuť na lásku“ (2011) a společně s prof. Dr. Zdeňkem Diensbierem napsala knihu úvah, vzpomínek i rad „Ó, sladké stáří“ (2011).

Související fotografie

Více
Overlay loader