Muzeum hlavního města Prahy

Funkce a barva

Funkce a barva

„Dřevo smí být natřeno každou barvou, vyjma jedné jediné: barvy dřeva.”

Barevnost vily je v interiéru nečekaně pestrá. Dotváří architekturu, aniž by se však omezila na pouhou výtvarnou roli. Loosovi nikdy nešlo o barevný ornament. Barvy a jejich kombinace volil tak, aby odpovídaly významu a účelu jednotlivých předmětů a místností v domě. Výrazným akcentům žlutě natřených oken, které hravě narušují zvenčí přísnou bělobu vily, v interiéru korespondují žluté záclony Jsou symbolem slunce a tudíž světla, které s každou denní dobou interiér vily neustále proměňuje a oživuje. Kontrastní barevnou kombinaci stejně jako i oproštěné geometrické tvary použil Loos tam, kde bylo nutné zdůraznit a zároveň tak potlačit účelnost interiéru. Provozním prostorám a dětským pokojům proto vládne výtvarný slovník omezující se na pravý úhel a intenzívní základní barvy v duchu tehdejšího neoplasticismu – modrou, červenou, žlutou a bílou. Nejen barevně lakovaný nábytek, ale i červeně natřené radiátory či potrubí a červené podlahy jsou znakem funkce a účelu. Zvláštní barevnou oázu představuje letní salón v japonizujícím stylu, jenž překvapuje vytříbenou kombinací černého a tmavě zeleného laku.

„Středověk natíral dřevo ponejvíce křiklavě červeně, renesance modře, barok a rokoko uvnitř bíle, navrch zeleně. Naši sedláci si ještě zachovali tolik zdravého smyslu, že natírají v sytých, plných barvách. Jak rozkošně působí na venkově zelená vrata a zelený plot, zelené žaluzie k svěží, bíle natřené zdi.”

Tyrkysová zeleň skleněných desek opaxitu zdobí stěny vstupní chodby.

 

Vestibul a šatna. Do vstupního prostoru se promítá architektura exteriéru. Bílé lakované obložení je pokračováním motivu bílých fasád, modrý strop je kouskem nebe z pergoly na terase. Barevnou hru doplňuji žluté záclony- pokročování slunečných paprsků odrážejících se v sytě žlutých okenních rámech.

Prádelna. Barevnost potrubí hravě popisuje jejich funkci: proudila v nich teplá voda zásobující betonové vany natřené zemitě šedou barvou.
 

 


Kuchyně podle Franfurtského typu. Moderní a čistá, dokonale funkční. Systém vestavěných polic, přesně vyměřených pracovních ploch a komunikačních diagonál. Funkce doplňuje noblesní barevnost lomených tónů žluté, modro – zelené a malinovo červené.

Kuchyně byla ve své době vybavená nejmodernějším zařízením: švýcarský sporák Brown Boweri, digestoř fungujicí na základě přírodního tahu vzduchu
a ručně ovládaný jídelní výtah.


Dva dětské pokoje situoval Loos do sousedství manželské ložnice. Dřevěný nábytek je lakován sytě žlutou a modrou. Podlaha je krytá červeným linoleem. Stejně barevné byly i radiátory. Sedací nábytek z přírodního dubu je windsorského typu.

 


Koupelna je funkcionalisticky strohá, ale zároveň luxusní a elegantní. Vybavení bylo dovezeno z Londýna od firmy Twyford, ověřené a oblíbené značky A. Loose. Bílá barva spolu s červenou na podlaze a radiátoru a žlutou na závěsech tvoří pozadí pro lesklé niklované „ornamenty“ baterií a kohoutků.
 

 


Inspiračním zdrojem zařízení letní jídelny bylo umění dálného východu. Vestavěný lakovaný nábytek doplňoval proutěný sedací nábytek. Stěny kryla tapeta s vlákny stříbra a suchých trav. Také krytina podlahy byla rostlinného původu – kryla ji rohož, tzv. světlé chinamatto. Zařízení doplňoval japonský pohřební lampión a dřevoryty japonských rytců Sakina Kunisady a Gototeie Kunisady. Otevřením dveří bylo možné v horkých letních dnech propojit jídelnu se střešní terasou.

 

Overlay loader