Muzeum hlavního města Prahy

Dámský boudoir

Dámský boudoir

Do dámského budoáru můžeme vejít z chodby nebo přímo z obývacího pokoje soukromým schodištěm paní domu. Místnost je velmi neobvykle horizontálně členěna do dvou rovin spojených krátkým schodištěm.

 

V horní části salonu nalezneme prosklenou vitrínu, vestavěnou knihovnu a niku s vloženou pohovkou a orientálním kulatým stolkem, jenž má volně položenou kruhovou mosaznou desku. Na dvakrát zalomené pohovce se zachoval původní potah z francouzského prošívaného kretonu s květinovým vzorem. Nad pohovkou ústí okno vedoucí do obytného pokoje, jež je možno otevřít — podobně jako ve vlaku — zasunutím do tloušťky stěny. Venkovní okno má překvapivě vysoký parapet — podle Loose patrně nebylo nutné ani pro paní domu sledovat, co se děje na ulici. Odpočivný kout doplňuje stahovací lampa s pergamenovým stínidlem.

Několik schodů vede do dolní části salonu. Obě části pokoje jsou od sebe odděleny otevřenou knihovnou. Pohovka s volnými plochými i válcovými polštáři má potah shodný s potahem pohovky horní; i tento potah je původní. Zařízení salonu doplňuje rotangové křesílko vajíčkového tvaru s květinovým čalouněním, které na rozdíl od křesla v obývacím pokoji nemá područky. Kdysi stála pod oknem ještě šperkovnice, ale ta se nedochovala.


Nábytek i obložení dámského salonu jsou zhotoveny ze vzácné dýhy citroníku teplé, zlatavé barvy. Podle návrhu Adolfa Loose je vyrobila pražská firma Emil Gerstel. Podlahu salonu kryje v celé ploše zelená plsť, na ní je v dolní části pokoje položen ještě orientální koberec. V dámském salonu je zavěšeno pět grafik s erotickou tematikou pocházejících opět ze sbírky Dr. Müllera. Dvě z nich, L’epouse indiscrete (podle Pierra Antoina Baudoina) a Italienische Serenade (dle Antoina Watteaua) zavěsil Adolf Loos ve vstupní části salonu nad nízkou knihovnu. Další tři umístil v dolní části salonu nad pohovku. Podle fotografické dokumentace se podařilo identifikovat první dvě: La baiser a la dérobée a Le verrou (obě podle Honoré Fragonarda), třetí, pravděpodobně Balancoire (též dle Honoré Fragonarda), se spolehlivě určit nepodařilo. Zajímavé svítidlo, vyrobené z bloku horského křišťálu, instaloval Loos na nízký parapet schodiště spojujícího horní a dolní část salonu. Traduje se, že bylo vyrobeno podle jeho návrhu.
Rekonstrukce dámského budoáru — Bylo zrestaurováno veškeré dochované zařízení a několik předmětů bylo na základě původní dokumentace vyrobeno nově. Rekonstruován byl nedochovaný kulatý stolek s mosaznou deskou, stahovací lampa s pergamenovým stínidlem a oválné rotangové křesílko. Drobné předměty umístěné v otevřených policích pocházejí ze sbírky Dr. Müllera, předměty instalované v prosklené vitríně zapůjčilo Muzeum hlavního města Prahy.

 


Další podlaží má soukromý charakter: je zde umístěna koupelna, ložnice rodičů, pánská a dámská šatna a dva dětské pokoje. O něco výše, na úrovni vyrovnávající výškový rozdíl mezi galerií hlavního schodiště a schodištěm provozním, jsou dva pokoje a dvě příslušenství. Původně zde býval pokoj pro hosta s vlastní toaletou a obydlí služky, sestávající z pokoje, předsíně, koupelny a WC. Později došlo v této části ke stavebním úpravám, při rekonstrukci vily pak i ke změně využití stávajících prostor.

 

Overlay loader