Muzeum hlavního města Prahy

Zámecký areál Ctěnice

Osada Ctěnice spadá od r. 1950 do katastru obce Vinoř. V literatuře se uvádí nejstarší zmínka o vsi k r. 1235, kdy se připomíná Sulislav ze Ctimic (Zulizlaus de Cztimich), jde však o s největší pravděpodobností o nepravou listinu (podle mínění Augusta Sedláčka by mohlo jít také o Čimice). V privilegiu Řehoře X. z r. 1273 jsou Ctěnice uváděny jako zboží Strahovského kláštera. První zmínka o zdejší tvrzi pochází z r. 1372, kdy ji od Gery, vdovy po Volflinu Galmovi, koupil pražský měšťan Jan Zeiselmeister. Gotická tvrz založená snad krátce předtím, měla pětiúhelníkový areál opevněný jednoduchou hradbou a příkopem a tvořil ji palác a hranolová věž s bránou.

Ve 14. století se Ctěnce dostávají do okruhu zemědělského podnikání pražských měšťanů. V této době se ves nazývá nejčastěji jako Stěnice (ještě v berní rule r. 1654), r. 1396 i Scinice, od 16. století v dnešním znění Ctěnice (i když ještě na Müllerově mapě z r. 1720 Stienetitz a v 19. století také jako Čtěnice). R. 1421 zabrala tvrz pražská obec a dala ji Martinu Zumbergerovi. Z r. 1435 pochází svědectví o Barboře ze Ctěnic a jejím někdejším manželu Jakubovi.

Od r. 1502 patřily Ctěnice Václavu Hrzánovi z Harasova, v držení tohoto rodu pak byly až do r. 1572. Nejdříve statek r. 1520 zdědil jeho syn Adam a v roce 1544 pak Adamův syn Mikuláš – druhý syn Václav obdržel blízký Jenštejn. Mikuláš dal zřejmě kolem r. 1550 přestavět starou tvrz na renesanční zámek zřízením dalších traktů při hradební zdi s arkádami do nádvoří, a úpravou vstupní věže. Když pak před rokem 1565 zemřel, stal se poručníkem jeho nezletilých sirotků již zmíněný bratr Václav, ale sirotčí majetek spravoval zřejmě velmi nedbale. Proto musel po dosažení zletilosti Adamův syn Adam ves se zámkem nabídnout k prodeji.

Před r. 1572 pak koupil Ctěnice Petr Myška ze Žlunic, který je r. 1578 prodal Oldřichovi Hostakovskému z Arklebic, ten zemřel r. 1585 a zboží zdědil syn Trystram. Protože neměl potomky, rozpoutal se po jeho smrti spor mezi jeho starším bratrancem (rovněž Trystramem) a strýcem Jaroslavem Kaplířem ze Sulevic (matčiným bratrem). Spor nakonec v r. 1600 vyhrál Trystram a obratem ruky majetek prodal r. 1601 Kateřině Smiřická z Házmburka. Ta zemřela již r. 1604 a Ctěnice její dědic Jan Zbyněk Zajíc z Házmburka prodal Václavu Boryňovi ze Lhoty, v jehož rodě zůstaly do r. 1626, kdy jeho syn Jan vyměnil svůj dědický díl, do něhož Ctěnice připadly, s Adamem z Valdštejna za Budeničky. Valdštejnův syn Maxmilián je r. 1652 prodal Janovi Antonínovi Losy z Losintálu, který k nim navíc r. 1656 přikoupil i nedaleké Sluhy. V majetku rodu pak Ctěnice zůstaly až do r. 1781.

 

Do r. 1803 patřily potom Ctěnice Windischgrätzům, za nichž byl v 18. století renesanční zámek upraven ve stylu klasicizujícího baroka do dnešní podoby. Vstupní věž byla snížena o oktogonální část a zakončena tříbokým štítem s cibulovou střechou a lucernou. Zámecká budova je do nevelkého pětibokého nádvoří patrová, k okolnímu terénu dvoupatrová, krytá valbovou střechou. Vnější fasáda je členěna lizénami, do nádvoří jsou v přízemí slepé pilířové arkády. K vjezdu ve věži vede klenutý most přes příkop, který je dosud částečně zachován.

Od r. 1803 se majitelé Ctěnic často měnili. Od manželů Donátových je koupil Antonín z Hochbergu, který r. 1804 zvětšil statek o Goldberg, někdejší majetek kostela sv. Vojtěcha v Praze. Potom následoval r. 1808 Jan Antonín Hartman z Klarštejna, r. 1820 František Antonín Desfours, jehož dcera odkázala Ctěnice r. 1831 Josefíně ze Schwarzenberka a Gabriele z Ditrichštejna.

R. 1849 získaly Ctěnice nového majitele – velkopodnikatele a velkoobchodníka Alexandra Schöllera, který koupil celý majetek jako pozůstalost po hraběnce Aloisii Desfoursové. Rod Schöllerů znamenal v Rakousko-Uhersku významný ekonomický subjekt. Baron Alexander Schöller zakoupil v polovině 19. století nedaleký čakovický velkostatek a záhy vystavěl na místě statku cukrovar, který byl spojen s tratí České severní dráhy od roku 1872 soustavou vleček. Roku 1889 cukrovar vyhořel a následně při rekonstrukci byl přestavěn do dnešní podoby. V provozu byl do roku 1990, nyní zde sídlí různé firmy. Firma Alexandera Schöllera se po roce 1918, tedy v prvních letech pro vzniku Československé republiky rozdělila na vídeňskou a pražskou akciovou společnost.

Po 2. světové válce patřil zámecký areál Ctěnice Státnímu statku hl. m. Prahy.

Dnešním majitelem je Hlavní město Praha, která celý objekt nechala zrekonstruovat. Náročná rekonstrukce všech objektů v areálu, včetně parku, byla dokončena v roce 2008. Celý areál je památkově chráněn.


O areálu

 


Jedinečný zámecký a hospodářský areál mající středověký původ a jádro byl postupně podle požadavků doby upravován do renesanční a později i do barokní podoby. Původní tvrz byla založena na výběžku ostrohu, okolo ní obíhal hradební vodní příkop, tvrz chránila mohutná hranolová vstupní věž. Základní dispozice objektu pochází z pozdně gotické přestavby. Zámecká křídla se rozkládají na nepravidelném půdorysu kolem centrálního dvora, přičemž nejstarší jádro je lokalizováno do dnešního severního křídla.

Zámek sám stojí z části na skále, z části na soklu z lomového zdiva, což je dodnes dobře patrné v nejhlubší části sklepení. Stavba gotické tvrze na původním skalnatém pískovcovém terénu byla svým rozsahem a kvalitou ojedinělá. Sklepní zdivo pochází většinou z počátku 14.století, sklepy jsou s valenými klenbami a mají tesané pískovcové detaily. Sklepy sloužily jako součást hospodářského zázemí a byly v různých dobách využívány především pro uložení potravin, nápojů a také jako lednice (mléčný sklep, pivní sklep, cihlami dlážděný kvelb na sůl, sklep na dřevo a kuchyňské potřeby). Sklepy byly také důležitým izolačním prvkem zejména proti pronikající vlhkosti. Renesanční přestavba udělala z tvrze reprezentační zámek. Byla osazena nová okenní ostění, průčelí získala grafitovou úpravu, některé prostory prvního patra dostaly kvalitní malířskou výzdobu.

V baroku byly vybudovány arkády a barokizováno průčelí, v interiéru bylo upraveno především první patro, dochovala se štuková výzdoba chodeb. Suterén i přízemí bylo nově zaklenuto. V první polovině 19. století proběhlo několik klasicistních úprav, větší změny byly provedeny na konci 19. Století, kdy byly osazeny nové dveře a špaletová okna, která velmi pozměnila původní vzhled zámku. Nově byly provedeny malby interiérů a patrně v té době byly zazděny i arkády. Stavba krásně dokumentuje postupné slohové proměny. Dochovaly se cenné interiéry s malířskou výzdobou od pozdně gotických fragmentů, přes renesanční a barokní nástěnné malby a řadu umělecko-řemeslných prvků.

 

Dobře dochovaný soubor hospodářských budov náležejících k zámku se rozkládá na jihovýchodě od zámku a tvoří ho sedm budov. Patrně nejcennější objekt je dvoupatrová mohutná stavba sýpky se sedlovou střechou. Fasádu člení řady malých obdélníkových okének s kamenným ostěním a mříží. V jižní štítové straně jsou odhalena kamenná barokní ostění. Přízemní stavba pojící se téměř kolmo k sýpce je po nedávné obnově. Novodobé stavební úpravy umožňují její současné využití. Střední osu zdůrazňuje trojúhlený štít a bývalé vjezdy jsou upraveny jako vícedílné dveře. Hospodářská budova vpravo od vstupní brány, která sloužila původně zřejmě jako ovčín (ev. se uvádí také jako špejchar), je patrová stavba se sedlovou střechou a s fasádou členěnou vysokými slepými arkádami, ve kterých jsou pouze segmentově zaklenutá okna a vstupy. Obdélná stavba s předstupujícím portikem na podélné ose stojící na ose dvora je tzv. kočárovna. Za kočárovnou stojí samostatný hospodářský dvůr na půdorysu „U“, kde od r. 1998 sídlí Jezdecká společnost Ctěnice.

Před areálem zámku stojí při Bohdanečské ulici cenná v jádru barokní stavba drábovny, která tvoří nedílnou součást celého areálu. Má obdélníkový půdorys s valbovou střechou, fasádu člení lisénové rámce, okna mají širokou plochou šambránu.

Park má výměru 2,33 ha a navazuje na zámek ze severní a východní strany. Parkem protéká potok, který ho podélně dělí téměř na polovinu. Osnova parku byla barokní, z druhé poloviny 18. století. Současně se zámkem byla založena zahrada na pětiúhelníkovém půdorysu, tato osnova vydržela i v 19. století, kdy však byla pozměněna vnitřní náplň a park získal krajinářský charakter. Park je nyní komponován na podélnou osu s ovocnou alejí. V kompozici je využit protékající potůček s drobnými stavbami mostků a lávek. V severovýchodní části je novostavba altánu, za ním zahradnictví. Jihovýchodně od zámku je ve skalním masivu fortifikačního příkopu vytesaná místnost, uvnitř s křížovými klenbami a s hřebínky sklenutými do středního pilíře. Fortifikační příkop je částečně zděný, částečně kamenný, s pilířovým zábradlím a s mostem jsou cenné pozůstatky středověké tvrze.

Při vstupu do parku z nádvoří areálu je vybudováno dětské hřiště.

Celý areál parku a zámku s hospodářským dvorem obíhá mohutná kamenná zeď se vstupní branou na západní straně mezi špýchary a s druhou na jihovýchodě vedle dvorce. Obě brány jsou pilířové s novými dřevěnými svlakovými vraty.

Park i ostatní objekty jsou památkově chráněny.
 

 

Overlay loader